Většina majitelů koček, případně lidí, kteří s kočkou žijí, má podezření, že je kočka neposlouchá. Člověk mluví, kočka ignoruje. Existuje několik solidních důkazů, že jsou tato podezření pravdivá. Studie provedená ve Francii testovala, jak kočky reagují na různé lidské hlasy a hlasové tóny. Testovanými subjekty bylo 16 koček studentů veterinární medicíny. Většina těchto koček žila v uzavřených bytech s lidmi a byly chovány uvnitř. Experimenty probíhaly v jejich domácím prostředí s lidmi, se kterými se už dříve kočky setkaly. Důvodem bylo, aby byly kočky v klidu a jednaly přirozeně.
Studie sestávala ze čtyř nahrávek, které byly kočkám přehrávány během jejich obvyklé rutiny. Nahrávky obsahovaly jednu hlasovou stopu jejich majitele, který na kočku mluví. Dále jeden hovor majitele s jiným člověkem, poté nahrávku cizího člověka, který mluví na kočku, a pak rozhovor cizince s jiným člověkem. Projevy zaměřené na kočku byly záměrně láskyplné. Experimentátoři mazlíčky sledovali z jiné místnosti.
Výsledky zkoumání
Výzkumníci zjistili, že kočky často reagují na nahrávky, jak s nimi jejich majitel mluví. Sledovali u nich jisté známky naslouchání, jako je otáčení hlavou nebo otáčení uší po zvuku, případně mňoukání. Hledali také jemnější reakce, jak kočka pohybuje ocasem nebo se rozšiřují její oční panenky. Při přehrávání ostatních nahrávek se chování koček nezměnilo. Když jejich majitelé mluvili s někým jiným, zdálo se, že to kočky pochopily.
Většina lidí mluví se svými mazlíčky nebo dětmi specifickým způsobem. Ten zahrnuje více opakování a artikulace, než je v běžném hovoru obvyklé. Kočky nejvíce reagovaly, když jejich majitelé mluvili vysokými tóny a krátkými frázemi. To je typické pro řeč, zaměřenou na domácí mazlíčky. Studie ukazují, že psi reagují na stejný způsob mluvy. Kočky ale nereagovaly, když na ně mluvil jiný člověk stejným způsobem. To může znamenat, že na tuto řeč reagují pouze proto, že jsou zvyklé, že se tak s nimi mluví. Nikoli proto, že by se jim to nějak zvlášť líbilo.
Svou řeč nám obvykle přizpůsobují i kočky. Podle výzkumů více mňoukají, když na ně jejich majitelé často mluví, zatímco na ostatní kočky obvykle nemňoukají. Někdy můžeme zaslechnout, jak na sebe venkovní kočky vzájemně vrčí a bručí, ale projev mňoukání je určený hlavně člověku. Podle studie také předou ve vyšším tónu, protože na to lidé více reagují.
Důsledky studie
Vedoucí experimentu uznali, že mohou jiné kočky reagovat jinak než ty, které zkoumali, protože studované kočky žily většinou pouze s jedním člověkem a nechodily ven. Kočky, které jsou častěji v kontaktu s více lidmi, mohou více reagovat na hlas neznámého člověka, nasměrovaného na domácí mazlíčky. Výsledky studie tak nejspíš naznačují, že testované kočky znají hlasy svých majitelů a že se naučily rozpoznat, jaké tóny jsou na ně namířené. Takže ano, i když vaše kočka dokáže rozpoznat, že s ní mluvíte, může se také rozhodnout vás prostě ignorovat.
Studie potvrzuje, že si kočky dokáží vybrat, jestli vám budou věnovat pozornost nebo ne. Zároveň dává za pravdu jiným studiím, které ukazují, že se kočky ke svým lidem poutají. Výsledky také potvrzují fakt, že jsou kočky velmi komunikativní. Specifická a konkrétní řeč, zaměřená na domácího mazlíčka, pomáhá upevnit dobrý vztah s vaší kočkou.
zdroj: All That’s Interesting, Science Alert, Psychology Today
