Lidské exkrementy mohou prozradit víc, než si myslíte. A to i když jsou staré celá tisíciletí. Mayové nám zanechali spoustu odkazů. Nejpokročilejší kalendář, který sice nikdy nepředvídal konec světa, ale pořád nás ohromuje. Počítání v dvacítkové soustavě. Astronomie, čokoláda, kouzlo halucinogenů, obří města plná chrámů. Krvavé obětiny, to ano, ale o dost míň, než u válečnických a krvelačných Aztéků. To všechno zahrnovala fascinující mayská civilizace, která dominovala území dnešního Belize, Hondurasu a kusu Mexika. Než se z kraje 9. století rozhodla, že to prostě zabalí. Proč, to rozluštila studie biochemiků z Kanady.
Z vrcholu až na samé dno
Donedávna to byla slušná záhada. Říše s 10 miliony obyvatel neměla v regionu konkurenci. Žádné epidemie nebo vpád Evropanů, vnitřní boj o moc, jen minimum válek. Přesto se tenhle mimořádný útvar sesypal, lidé odešli z velkých měst do nížin, ponořili se do zapomnění. A když v 16. století skutečně dorazili španělští conquistadoři, Mayové si už ani pořádně nepamatovali, že nějaká města, teď už zarostlá v džungli, kdysi měli. Co za tím stálo?
V časech bez uhlí, oceláren a tepelných elektráren, bez letecké přepravy, Grety i Zeleného údělu, se o rozvrat Mayské říše postarala klimatická změna. Navíc hnaná lidmi zprostředkovanou devastací životního prostředí, což křehkým dušičkám k představě o hodných indiánech také zrovna nesedí. S ne-voňavými argumenty pracuje zmíněná studie vědců, kteří tu zkoumali vzorky lidského trusu.
Kolaps, o němž vypovídá žumpa
Přesněji tedy koncentrace koprostanolu, sloučeniny, doprovázející fekálie. Byť jsou mayská města a jejich obyvatelé pryč, dokáže rozbor těchto nahromaděných a v sedimentech uložených látek prozradit mnoho o počtech bobky produkujících obyvatel a jejich stravě v proměnách času. Hezky se tím doplňuje mozaika, načrtnutá o dva roky dříve jinou studií, provedenou experty Muzea přírodní historie. Ta vykresluje úpadek Mayů, akcelerovaný například masivním odlesněním. Proč? Třeba kvůli omítkám.
Byla to libůstka indiánů, přičemž na jeden metr čtvereční bělostně vápenné omítky jste potřebovali spálit 20 stromů. Stačí si to promítnout do rozlohy statisícových měst a máte jasno, že impérium brzy stálo na holině. S tím pochopitelně klesala úrodnost půdy, zvyšovala se eroze. Podle vědců dešťové srážky poklesly bez odparu na 5-15 % předchozího stavu. Dodatečné hnojení (lidskými fekáliemi) už úrodnost nezvýšilo a přineslo jen parazitární infekce. Sucho se rovnalo hlad.
Hladová města se bez přírody neuživí
Metropole na zdevastovaných pasekách se už nedokázaly uživit a lidé je proto začali opouštět. Zanevřeli na život ve městech, vydali se do jimi nezničených nížin, hospodařit o poznání skromněji. Tahle soukromá apokalypsa nicméně pořád vypadala trochu neuvěřitelně, než ji Kanaďané dokázali s pomocí vzorků stanolu zdokumentovat. Zachytili pokles kvality potravin, postupný úbytek počtu obyvatel. Doložili přímý efekt onoho pozvolného kolapsu.
Nic neroste do nebe, a byť měli Mayové k nebi a hvězdám duševně blízko, jejich pád byl neodvratitelný. Poučení z toho plynou nejméně dvě. To, že by ani sebevíce vyspělá civilizace neměla zapomínat na životní prostředí, v němž existuje. A druhé? Že klimatické změny mohou mít nejrůznější příčiny, a docházelo k nim mnohem dříve, než někdo založil Stranu Zelených.
zdroj: Quaternary Science Reviews, Proceedings of the National Academy of Sciences
