Pokud jde o žraloky, nejčastěji se člověku vybaví velký bílý. Do konverzace se ale dostává také dávno vyhynulý žralok megalodon. Tento záhadný gigantický tvor byl pojmenován v roce 1835 a jeho název vznikl z pádného důvodu. Megalodon údajně dorůstal délky až 20 metrů a jeho celková hmotnost mohla být až neuvěřitelných 70 tun. Největší jedinci dnešních velkých bílých žraloků dosahují délky zhruba 6 až 7 metrů.
Velikost megalodona měla nejspíš jeden hlavní účel. Výzkumníci se domnívají, že byl megalodon absolutním vrcholným predátorem, který loví a pojídá jiné vrcholné predátory. Pokud by takové tvrzení bylo pravdivé, umisťuje megalodona tak vysoko v potravním řetězci, že by ho žádné jiné zvíře nedokázalo zastavit. Paleontolog Dana Ehret na toto téma ve vtipu říká: „Co jedl megalodon?… No, prostě cokoli chtěl.“
Megalodon byl lovcem bez omezení
Během svého působení na zemi byl megalodon oportunistickým lovcem. To znamená, že mohl měnit své strategie v závislosti na tom, jaké druhy kořisti jsou zrovna k dispozici. To umožňuje daleko větší pravděpodobnost úspěchu při hledání potravy. Znamená to, že měl megalodon pestrou stravu a neomezoval se jen na konkrétní druhy kořisti. Jedl všechno, co plavalo v jeho přítomnosti.
Publikovaný výzkum přišel na to, že byla strava megalodona mnohem pestřejší, než se dříve předpokládalo. Vědci použili chemikálie, nalezené ve zkamenělých zubech megalodonů, a porovnali je s jinými mořskými živočichy. Měli tak možnost určit typ stravy, kterou se mohl tento prastarý predátor krmit. Při pohledu na chemické složení v zubech našli vědci větší množství dusíku, než měl kterýkoli jiný mořský živočich, kterého zkoumali. To výzkumníky přimělo přemýšlet, co ve stravě megalodonů bylo tak odlišné od stravy ostatních zvířat. Paleontolog Robert Boessenecker k tomu říká: „Dnes v oceánu není nic jiného, co by mělo tak koncentrované izotopy dusíku.“
Přestože byl vrcholným predátorem, stejně neunikl vyhynutí
Pokud v dnešním oceánu není nic, co by mohlo vysvětlit hladiny dusíku, nalezené v zubech megalodonů, co místo toho jedli? Vzhledem k tomu, že byl megalodon absolutním vrcholným predátorem, je seznam mořských živočichů, kterými se mohl živit, poměrně dlouhý. Podle vědců se dost možná uchyloval i ke kanibalismu a požíral mladší a menší příslušníky vlastního druhu.
Ale jak megalodon vyhynul, když byl v potravním řetězci nad všemi ostatními tvory? I na to existuje odpověď. Gigantický predátor mohl jednoduše přijít o zdroj potravy kvůli velkému bílému žralokovi, který s ním pravděpodobně sdílel většinu lovené kořisti. Kdyby velký bílý žralok dokázal v úspěšnosti lovu překonat megalodony, i přes svou menší velikost, nezbylo by dost potravy pro mnohem většího megalodona. Ten musel mít obrovské kalorické požadavky na to, aby přežil, a ještě větší na to, aby prospíval a množil se. Na tomto faktoru se stejně tak mohly podílet i kosatky.
Podobným příkladem je tak velikost pravěkých tvorů, například mamutů, a jejich menších příbuzných slonů. Evoluce jednoduše přizpůsobila výběr přeživších druhů jejich přizpůsobením na potencionální možnosti dostupnosti potravy.
Ať už bylo příčin vyhynutí obrovského predátora více nebo ne, ti z nás, kteří se bojí toho, co se skrývá na dně oceánu, mohou být rádi, že už tu s námi megalodon není. Alespoň pokud víme.
zdroj: Fossilera, Science News, Ecological Society of America, Science Advances, The Conversation
