Nerozum a zbytečný hazard může mít mnoho podob, ale v případě potápění má většinou jen jeden společný výsledek. Smrt. Některé vyhlášené lokace pak smutně zdobí křížky tragédie těch, kteří neodhadli své možnosti.
Laguna Chuuk je populární z mnoha důvodů: průzračně čistá voda a korálové útesy atolu Truk, podvodní fauna jako z vědeckofantastického snímku. Že se pořád nacházíte na planetě Zemi, vám připomínají jen četné vraky lodí a rezavějící techniky. Právě sem byla po II. světové válce odložena k věčnému spánku japonská flotila. Včetně nezneškodněných min, torpéd a granátů do palubních děl. Podmořský lodní hřbitov je sice podnětným místem, ale vyžádal si už životy desítek neopatrných potápěčů.
Díry do jeskyní, které vás pohřbí
K prozkoumávání svádí i floridský Eagle’s Nest, zatopený labyrint ve Weeki Wachee. Stísněné prostory, neproniknutelná temnota, zdánlivá přehlednost a zaměnitelnost jednotlivých podobných pasáží, a nakonec i hloubka 315 metrů znamenají, že si tu na dno svých sil sáhnou i školení profesionálové. A ne všichni se odtud vrátí.
Za skutečný hřbitov potápěčů je ale považována až Modrá díra Dahab v Rudém moři. Snadný vstup a hladce probíhající trasa, vedoucí kolem korálových zahrad, vás dovedou do vstupu k Arše, komínu, kterým se dá proplavat na volné moře.
Nebezpečí i pro zkušené
Háček je v tom, že se při sestupu dostáváte za hranice limitů bezpečného ponoru. Technické selhání, chyba v úsudku a to, že se do vás může opřít mořský proud v nejméně vhodný moment pak ústí v to, že se odtud za poslední dekádu nevynořilo zhruba 150 potápěčů. Tohle místo vás prostě svým podmanivým kouzlem omámí, uspí vaši obezřetnost a dostane vás až na práh smrti. Potápění v podobných „dírách“ je vždy s rizikové, ať už s přístroji nebo bez nich.
Modrou díru mají i na pobřeží Belize. Thajská zátoka Samaesan má jednu takovou s extrémně silným proudem, Jakobova studna v texaském Wemberly vede k bludišti jeskyních dómů, a Ďáblova jeskyně u Ginnie Springs končí záludným vírem. Mexiko má svou Cenote Esqueleto, nazývanou podmořským Chrámem zkázy. Tady všude umírají každou sezónu potápěči, kteří udělají chybu. U Kokosového ostrova (patřícího ke Kostarice) dlí příčina rizik jinde. Zdejší vody se nepřekonatelně hemží žraloky. A někdy prostě mají hlad.
V ledovém bludišti nebo vařícím kotli
Báječně zariskovat si můžete i u Petermannova ostrova, na dohled Antarktidy. Takové podmořské ledovcové paláce a jeskyně jinde neuvidíte. Jen to chce vyhřívaný komplet a hlídat si čas, protože jinak z vás bude kostka ledu. Ledovec, obří kra B-15, také nabízí bílé bludiště. Na obtížnosti ponoru přidává fakt, že se bludiště pod hladinou postupně přesouvá a mění. Nikdy není 2x stejné. Kvůli podchlazení ztratíte schopnost myslet nebo hýbat rukama zhruba v jedné minutě, což zřídka stačí k návratu nahoru.
Ostrůvek Dominica v Antilách má také jedu specialitku. Jezero v džungli, na úbočí hory, s průzračně čistou hladinou, bez ryb. Ponor je tu až banální svou krásou a v podstatě nekomplikovaný. Tedy, někdy. Jezero s názvem Boiling Lake je totiž zatopenou sopečnou fumarolou, a tu a tam umí zvýšit teplotu vody na 80-90°C. A to je přesně ten moment, kdy se tu můžete klidně uvařit ve vlastní šťávě. Nikdo předem neví, kdy to nastane.
I řeka může být smrtící
Že potápění na anglickém venkově nemůže naplnit vaši touhu po adrenalinu a sebezničení? Pokud říčce Wharfe v Yorkshiru dáte šanci, ona vám na oplátku žádnou nenabídne. Její až dvacet metrů široké koryto vypadá „obyčejně“, jen v určitý partiích se mezi skalisky zužuje na tři metry. Takovým úsekům se říká strid, a právě v nich nabírá řeka na extrémní síle, násobí efekt proudů a víru, kterými se nedá probít ven. Strid na Wharfe je přitom nečekaně hluboký, až kolem 10 metrů. Ponor je rychlý, ledový, absolutně chaotický. Jako jízda po podvodním tobogánu, který nemusí nikdy skončit.
Zdroj: Dive Magazine, The Guardian, PADI, Roots Travler, WBUR, Bleacher Breaker, All That’s Interesting
