Vlk, který za černé noci vyje vzhůru na měsíc, jehož svit zalévá lesy kolem tajemnou září. Tento ikonický výjev zná každý. Hlava si k němu hned přiřazuje tajemnou atmosféru, ale je pravda, že vlci vyjí na měsíc? Není, i když se to tak naše představivost naučila vnímat. Vlci vyjí, protože tak spolu komunikují, stejně tak jako váš pes štěká, aby upozornil na blížící se hrozbu (kolemjdoucího) za plotem. Vlčí vytí se přenáší na obrovskou vzdálenost, a protože se smečka vlků často rozptýlí přes širokou oblast, jedná se o způsob vzájemného šíření informací, kterými jsou poloha, blízká hrozba nebo dostupnost kořisti.
Pokud je vzdálenost krátká, vystačí si vlci s projevy, jako je štěkání, vrčení nebo kňučení. Každá smečka má dokonce vlastní „nářečí“, které posiluje pouto mezi jejími členy navzájem. Ale i když se zdá, že se vlci snaží vytím upoutat pozornost měsíce, existují pro jejich chování pochopitelné důvody.
Vlci jsou aktivní v noci
Prvním faktem je, že jsou vlci aktivnější v noci, než ve dne. Jejich aktivita se neomezuje jen na den nebo noc, ale obecně se pohybují za úsvitu nebo za soumraku – jsou tedy aktivní v době, kdy nad hlavou může svítit měsíc. Neznamená to ale, že jsou aktivnější, když je úplněk. Studie behaviorálních procesů naopak zjistily, že během úplňku vlci cestují trochu méně, což pravděpodobně dělají z důvodu zachování energie během doby, kdy jsou lesy dobře osvětlené a je větší pravděpodobnost, že se jejich potencionální kořist ukrývá.
Vlci při vytí skutečně pohazují hlavou dozadu a vytahují čenich směrem vzhůru do vzduchu, aby bylo vytí slyšitelné co nejdál. Právě proto vypadají, že jejich vytí směřuje k měsíci.
V mytologii jsou vlci spojeni s měsícem
Spojení vlků s měsícem je lidmi zažité už celá staletí a je rozšířené napříč různými kulturami. V severské mytologii je to vlk Fenrir a jeho děti, polykající měsíc a slunce. Některé kmeny amerických indiánů mají pro zimní měsíc pojmenování „Vlčí měsíc“ nebo „měsíc vlka“, což je odvozené od roční doby, kdy jsou vlci nejhlasitější a také nejhladovější.
Tyto mýty o vlcích pravděpodobně původně nepochází z chování zvířat. Ve skutečnosti je vlkům přisoudili lidé, kteří se pohybovali v noci venku. Když na krajinu svítí měsíc v úplňku, je všechno kolem daleko jasnější a člověk ve tmě dohlédne na výrazně vyšší vzdálenost. S větší pravděpodobností tak měli pocestní šanci zahlédnout vlky. Jejich vytí také dosahuje sezónního vrcholu v zimních měsících, v době námluv a rozmnožování. Je tak snadné pochopit, jak vznikla myšlenka, že vlci vyjí na měsíc, hlavně během jasných a chladných nocí, kdy se zvuk nese daleko a měsíc propůjčuje sněhové krajině tajemný, strašidelný vzhled, zvýrazněný okolními stíny od jeho svitu.
zdroj: Science Daily, Oxford Academic Journal of Mammalogy, Folklore Thursday
