Diamanty vyráběné ze vzduchu jsou skutečností. Co na celé věci nevoní?

Společnost Ecotricity, která patří britskému multi-milionáři jménem Dále Vince, hodlá začít ve velkém vyrábět diamanty. Materiál k výrobě karátových drahokamů přitom chtějí získávat ze znečištěného ovzduší. Stojíme na prahu éry zatraceně výnosné alchymie, anebo se koukáme na podvod v přímém přenosu?

Přestože zní záměr společnosti Ecotricity fantasticky, není na něm nic až tak neuvěřitelného. Rozdíl mezi tuhou (grafitem) v obyčejné psací tužce a jedněmi z nejdražších lesklých šutrů, tedy diamantů, je po chemické stránce minimální. Rozdílná je tu jen struktura, krystalická mřížka materiálu, formovaná v druhém případě extrémními teplotami a tlaky po miliony let.

Diamanty místo tuhy? To umíme už dávno

Ve své podobě je to ale pořád jen „obyčejný“ uhlík. Který už dnes není těžké získávat z atmosféry, extrahovat jej a filtrovat. Třeba z ovzduší již znečištěném oxidem uhličitým. A záhada není ani v procesu průmyslové výroby. Její princip je nám znám od roku 1892, a prakticky ji umíme od roku 1954.

Aktuálně dostupná a levnější je metoda CVD, při níž jsou v reaktoru mikrovlnného záření na plazma rozložené plyny formovány a postupně vrstveny, až do finální podoby lab-grown diamantů. Od originálů je prakticky nerozeznáte, a právě proto s touhle variantu ona společnost Ecotricity počítá.

Původně senzačně znějící titulek o výrobě diamantů ze vzduchu tím vlastně ztrácí na síle: prostě se nějaká firma rozhodla dělat to, co už umíme skoro 70 let. V čem je tedy háček?

Když odečteme uhlík a energii…

Že Ecotricity patří k jedněm z nejvýznamnějších producentů zdrojů obnovitelné energie ve Velké Británii, a má ambice ovládnout tenhle sektor ze čtyř pětin do roku 2030. Hodí se zmínit, že laboratorní výroba diamantů je docela drahý koníček. Náročný na techniku, provedení, spotřebu energií.

Takže 1 karát (0,2 gramu) pravého diamantu stával kolem 6000 dolarů, a syntetický diamant kolem 4200. Protože každá sranda něco stojí. Ecotricity na to jde ale od lesa, a chce nás přesvědčit, že syntetické diamanty jsou lepší. Šetrnější vůči přírodě.

Argumentují tím, že na 1 karát přírodního diamantu musíte překopat asi 1000 tun zeminy, vypustíte prach do atmosféry, promrháte asi 3890 litrů vody a vytvoříte asi 108 kilogramů emisí oxidu uhličitého. Ten jejich je „eko“, protože uhlík z atmosféry naopak odčerpává, a má tedy spíše uhlíkově-negativní bilanci.

Navíc celý ten energeticky náročný proces výroby laboratorních diamantů pokryjí z obnovitelných zdrojů, solárních a větrných farem, metanových bioplynek. Což je přesně ten bod marketingového příběhu, kdy se vyplatí zpozornět.

Hrdina? Spíš pan Burns ze Simpsonů

Někdo, kdo zapáleně hovoří o ochraně přírody, klimatu a tváří se, že chce pomáhat planetě Zemi, chce ovládnout obnovitelné zdroje k tomu, aby mohl vyrábět luxusní a ve své podobě nesmyslně drahý produkt.

To, co se tváří jako příběh technického pokroku v čištění zemské atmosféry, je vlastně historkou o milionáři, který chce být ještě bohatší. Chce kontrolovat regionální trh s energiemi, a vy mu to nákupem syntetických diamantů zaplatíte. Zatím vyrábí 200 karátů měsíčně, ale brzy bude dělat 1000. A pak nejspíš ještě víc, protože s penězi roste chuť.

Smutné story kopáčů diamantů, kteří někde v Jihoafrické republice v otrockých podmínkách dobývají diamanty ze země, tím veselejší nebude. Se syntetickými diamanty dostupnějšími na trhu budou jen dělat víc práce za méně peněz. A ani planetě lépe nebude, protože energie, která mohla být využita řekněme pro blaho lidstva, vyhřívat domovy a pohánět auta, bude sloužit k výrobě diamantů.

Nic proti senzacím a pokroku techniky, ale maskovat je chvályhodným zájmem o životní prostředí, když jde jen o marketing? Ano, je to spíš podvod v přímém přenosu.

Podobné články

Nejoblíbenější

Megalodon: mytický vrcholný predátor mohl sežrat cokoli, co se mu dostalo do cesty

Gigantický vrcholný predátor v oceánu neměl soupeře. Co bylo příčinou jeho vyhynutí, když byl megalodon tak vysoko v potravním řetězci?

Římané budovali sochy svého největšího nepřítele. Co je k tomu vedlo?

Význam sochy dnes chápeme trochu jinak, zatímco Římané je považovali za symbol síly impéria. Ale proč zvěčňovat nepřítele?

Žralok jako hrozba. Jaká je šance, že vás napadne? Co dělat, když se to stane?

Žralok je na vrcholu potravního řetězce. Řídí se instinkty, ale někdy dělá chyby. Jaká je šance, že zaútočí? Jak se zachovat?