Společnost Ecotricity, která patří britskému multi-milionáři jménem Dále Vince, hodlá začít ve velkém vyrábět diamanty. Materiál k výrobě karátových drahokamů přitom chtějí získávat ze znečištěného ovzduší. Stojíme na prahu éry zatraceně výnosné alchymie, anebo se koukáme na podvod v přímém přenosu?
Přestože zní záměr společnosti Ecotricity fantasticky, není na něm nic až tak neuvěřitelného. Rozdíl mezi tuhou (grafitem) v obyčejné psací tužce a jedněmi z nejdražších lesklých šutrů, tedy diamantů, je po chemické stránce minimální. Rozdílná je tu jen struktura, krystalická mřížka materiálu, formovaná v druhém případě extrémními teplotami a tlaky po miliony let.
Diamanty místo tuhy? To umíme už dávno
Ve své podobě je to ale pořád jen „obyčejný“ uhlík. Který už dnes není těžké získávat z atmosféry, extrahovat jej a filtrovat. Třeba z ovzduší již znečištěném oxidem uhličitým. A záhada není ani v procesu průmyslové výroby. Její princip je nám znám od roku 1892, a prakticky ji umíme od roku 1954.
Aktuálně dostupná a levnější je metoda CVD, při níž jsou v reaktoru mikrovlnného záření na plazma rozložené plyny formovány a postupně vrstveny, až do finální podoby lab-grown diamantů. Od originálů je prakticky nerozeznáte, a právě proto s touhle variantu ona společnost Ecotricity počítá.
Původně senzačně znějící titulek o výrobě diamantů ze vzduchu tím vlastně ztrácí na síle: prostě se nějaká firma rozhodla dělat to, co už umíme skoro 70 let. V čem je tedy háček?
Když odečteme uhlík a energii…
Že Ecotricity patří k jedněm z nejvýznamnějších producentů zdrojů obnovitelné energie ve Velké Británii, a má ambice ovládnout tenhle sektor ze čtyř pětin do roku 2030. Hodí se zmínit, že laboratorní výroba diamantů je docela drahý koníček. Náročný na techniku, provedení, spotřebu energií.
Takže 1 karát (0,2 gramu) pravého diamantu stával kolem 6000 dolarů, a syntetický diamant kolem 4200. Protože každá sranda něco stojí. Ecotricity na to jde ale od lesa, a chce nás přesvědčit, že syntetické diamanty jsou lepší. Šetrnější vůči přírodě.
Argumentují tím, že na 1 karát přírodního diamantu musíte překopat asi 1000 tun zeminy, vypustíte prach do atmosféry, promrháte asi 3890 litrů vody a vytvoříte asi 108 kilogramů emisí oxidu uhličitého. Ten jejich je „eko“, protože uhlík z atmosféry naopak odčerpává, a má tedy spíše uhlíkově-negativní bilanci.
Navíc celý ten energeticky náročný proces výroby laboratorních diamantů pokryjí z obnovitelných zdrojů, solárních a větrných farem, metanových bioplynek. Což je přesně ten bod marketingového příběhu, kdy se vyplatí zpozornět.
Hrdina? Spíš pan Burns ze Simpsonů
Někdo, kdo zapáleně hovoří o ochraně přírody, klimatu a tváří se, že chce pomáhat planetě Zemi, chce ovládnout obnovitelné zdroje k tomu, aby mohl vyrábět luxusní a ve své podobě nesmyslně drahý produkt.
To, co se tváří jako příběh technického pokroku v čištění zemské atmosféry, je vlastně historkou o milionáři, který chce být ještě bohatší. Chce kontrolovat regionální trh s energiemi, a vy mu to nákupem syntetických diamantů zaplatíte. Zatím vyrábí 200 karátů měsíčně, ale brzy bude dělat 1000. A pak nejspíš ještě víc, protože s penězi roste chuť.
Smutné story kopáčů diamantů, kteří někde v Jihoafrické republice v otrockých podmínkách dobývají diamanty ze země, tím veselejší nebude. Se syntetickými diamanty dostupnějšími na trhu budou jen dělat víc práce za méně peněz. A ani planetě lépe nebude, protože energie, která mohla být využita řekněme pro blaho lidstva, vyhřívat domovy a pohánět auta, bude sloužit k výrobě diamantů.
Nic proti senzacím a pokroku techniky, ale maskovat je chvályhodným zájmem o životní prostředí, když jde jen o marketing? Ano, je to spíš podvod v přímém přenosu.
