V časných ranních hodinách 7. prosince 1941 napadlo Japonsko přístav Pearl Harbor. Zabito bylo 2403 mužů ve službě, 63 civilistů a bylo zničeno 19 lodí Amerického námořnictva, z toho 8 bitevních. To byla poslední kapka směrem k rozhodnutí Prezidenta Roosevelta vstoupit do 2. světové války. Tento milník dějin známe velmi dobře. Příliš rozšířený ale není fakt, že po odpovědi Američanů se Japonci uchýlili k poněkud zvláštnímu způsobu útoku naslepo.
Pokus na tenkém ledě
Jedním z kroků USA po útoku na Pearl Harbor byla okamžitá odvetná akce. Bylo vysláno 80 mužů a 16 bombardérů B-25, které vzlétly 18. dubna 1942 z letadlové lodi USS Hornet. Byl to hrdinský kousek, protože piloti startovali z paluby lodi poprvé, cíl byl na úplný doraz doletu a nedostatek paliva hrozil zřícením. Nakonec ale Američané úspěšně zasáhli objekty v Tokiu. Úplně první bombardování japonského území se zapsalo do historie jako Doolittlův nálet (Doolittle Raid).
Balónková párty
Na tento nálet Japonsko později naplánovalo odpověď, podle původní myšlenky doslova epických rozměrů. Dne 3. listopadu 1944 se mělo vznést přibližně 9300 vodíkových balónů, nesoucích výbušniny, které zamýšleli Japonci poslat k americkým břehům a rozšířit tak svůj list mrtvých nepřátel. Jejich letadla nebyla schopná dosáhnou půdy Spojených států, takže se tento mazaný plán zdál jako nejlepší nezjistitelný postup.
Tohle úplně nevyšlo
Japonci rozmístili papírové Fu-Go balóny tak, aby je nabral teplý proud vzduchu, který je zanese k západnímu pobřeží. Každý nesl různý počet výbušnin, jejichž váha se pohybovala od 11 do 15 kg. Vypočítali, že jejich cesta bude trvat tři až čtyři dny. Celá zvláštní operace tak byla zahájena.
Odhaduje se, že do cíle dorazilo kolem 300 balónů, které ale nezpůsobily téměř žádné škody. Zbylých 9000 „malých záškodníků“ jednoduše spadlo do oceánu bez jakéhokoli efektu. Japonci ale počítali s tím, že úspěšných bude kolem 10 % z celkového množství. Nakonec tak nevyšlo ani to.
Jedna myška našla cíl
Tisk ve Spojených státech dostal nařízení, aby o tomto útoku nijak neinformoval. Důvodem rozhodnutí bylo nevystavovat nepřátelské Japonsko na odiv veřejnosti v médiích. Jeden z balónů však přece jen způsobil několik úmrtí.
Nešťastný nález
Reverend Archie E. Mitchell a jeho manželka Elsie byli 5. května 1945 na cestě do Gearhart Mountains na piknik. V autě s nimi jelo pět dětí z Nedělní školy ve věku 11-14 let. Zatímco reverend hledal místo k parkování, jeho žena s dětmi narazila na jeden z výbušných balónů. Děti si s nálezem začaly hrát a svůj podíl na celé věci měl i fakt, že noviny a rádia o tomto druhu útoku mlčela. O nebezpečí nikdo nevěděl a výbušniny u balónu způsobily explozi, která na místě zabila všechny děti i těhotnou Elsie.
Veřejnost i média byla i poté vyzývána, aby tuto tragickou událost držela v tajnosti. Nakonec se ale slovo dostalo ven a historie tak vzpomíná i na tuto nepraktickou zbraň mezikontinentálního dosahu. Mitchell Monument pak připomíná památku smutného úmrtí v lesích Oregonu.
zdroj: We Are The Mighty, Warfare History, Naval History and Heritage, Atomic Heritage Foundation, History, Smithsonian Magazine
