Rozkrádá finance z vaší rodinné firmy, a ještě vám přitom hloupě obluzuje manželku? Těžko říct, co vás štve víc. Nicméně inspiraci k řešení můžete hledat u cara Petra I. Velikého. Ten se zbavil svého nadvakrát zrádného úředníčka Wilhlema Monse veřejnou popravou… a jeho hlavu, naloženou v lihu, si nechal doma na výstavce. To aby jeho žena, Kateřina, jen tak nezapomněla, a další zálety si dobře rozmyslela. Vedle plné zavařovačky totiž stála ještě jedna připravená, prázdná. Tomu se říká pomsta s otazníčkem.
Důsledná čistka se svatou dohrou
Kněžna Olga se do toho uměla opřít. Vrahy svého muže dostala všechny. A jejich ženy, děti a děti jejich dětí. Začaly to setnuté hlavy. Když pak chtěli vyděšení vrazi, Drevljané, vyjednávat o smíru, vylákala je do veřejných lázní a nechala místo zapálit. Pořád málo? Hlavního strůjce zločinu nechala pohřbít zaživa. Nestačí? Ne. Vypálila celé jejich město. A pak, na smuteční tryzně za svého zesnulého muže, nechala rozsekat 5000 lidí, kteří s jeho skonem měli byť jen vzdáleně něco společného. Zdá se neuvěřitelné, že byla později Olga prohlášena za svatou.
Když vykořenit, tak do základů
Uzavřít mírovou alianci nechcete, protože jsem žena. Sice manželka zesnulého keltského krále, ale to vám nevoní… A když s vámi chci vyjednávat, dostanu nakládačku a znásilníte mé dcery, jo? Se zhruba takhle rozdanými kartami musela hrát královna Boudica. Odpověď pro císaře Nera byla tvrdá pomsta: měla podobu tří vylidněných měst, vypálených až do základů, a 70 000 římských hlav k tomu. Řím pak pochopil, že se i žena umí pořádně naštvat, a je víc než důstojným protějškem k vyjednávání o smíru.
Provokovat Čingischána je špatný nápad
Nikdo nemá rád nedoručenou poštu. Když se například Čingischánovi vrátili jeho tři poslové, které vyslal vcelku mírumilovně vyjednávat do Chorásánské říše, zpět v podobě sekané v pytlích… rozhodl se být propříště důraznější. Když to zkrátíme, z provinilého města Otra nezůstal kámen na kameni, a všichni jeho obyvatelé se změnili na horu lebek. Pak nechal odklonit proud řeky, aby sídlo navždy zaniklo. A jeho správce? Ten na vlastní kůži zjistil, že bod tání stříbra je 961,3 °C. Vlili mu jej do uší a uvařili mu mozek. Na něco ale zapomněli. A to, že pomsta je pokrm, který chutná nejlépe studený.
Jako Fénix z popela
Rozvrácení Chorásásnké říše „přežil“ iránský princ Qutuz. Uvozovky jsou na místě, protože vítězní Mongolové pro šlechtice uchystali osud horší, než smrt. Vykastrovali ho a prodali do egyptského otroctví. Překvapivě se tam ale neztratil. Z otroka se propracoval na předáka pracovní čety, podkoního, domácího učitele. A po povstání Mamlúkú se stal generálem a rádcem jejich káhirského sultána, Aybaka. A jeho zástupcem. V roce 1260 dojde na galilejských pláních u Ain Jalut k ohromné bitvě, v níž vůbec poprvé Mongolové prohrají. Naprosto drtivě.
To, že strůjcem jejich fatální porážky je někdo, jehož zemi před 29 lety zotročili a kterého celoživotně poznamenali, poznají poražení mongolští zajatci až tehdy, kdy si Qutuz vezme dlouhý zahnutý nůž a osobně… nevytvoří horu lebek, ale pořádnou hromadu z trochu jiných orgánů. Těch dole.
