Představte si sochu vietnamského prezidenta Ho Chi Mina uprostřed New Yorku. Nebo že Spojené státy postaví pomník Nikity Chruščeva na náměstí ve Washingtonu. Zní to naprosto šíleně, že by nějaká státní velmoc vybudovala památník kdysi velkého, potencionálně poraženého nepřítele. Starověcí Římané ale právě tohle praktikovali.
Než přišel rozmach a sláva
Bez ohledu na to, co říkají školní učebnice dějepisu, Římané nebyli vždy skupinou neporazitelných elitních vojáků, přestože je historie právem takhle pamatuje. Příkladem je legendární konflikt s vojevůdcem mocného Kartága. Tento věhlasný velitel byl tak proslulý, že na jeho počest stavěli sochy i samotní Římané.
Římskou Nemesis pamatuje historie dobře
V dobách největšího rozkvětu si Řím podrobil rozsáhlá území a kmeny od Londinia až po Mezopotámii. Než se to ale stalo, byla mladá římská říše menší, než dnešní Itálie. Během Punských válek (264-146 př. n. l.) si tehdy vybrali špatného nepřítele. Kartágo bylo mnohem silnější než malý Řím a mělo mnohem větší zkušenosti ve vedení armády. Jeden vojevůdce se zapsal do historie jednoduše jako Hannibal.
Drsná škola pro Řím
Do konfliktu s Římem byl zapojen od počátku první Punské války, ale byla to až ta druhá, kde Hannibal Barca ukázal svoje strategické schopnosti. Když rozdrtil římské spojence ve Španělsku, vydal se na dnes tak známý pochod přímo skrz Alpy, aby zasáhl Řím zezadu. To nikdo nečekal a Římané ze všech nejméně. V horách během pochodu zemřely desítky tisíc mužů, ale tento krok šokoval celý starověký svět a Hannibal mohl s minimálním odporem rabovat v severní Itálii celý jeden rok. Příští jaro pak v Cannae rozdrtil římskou armádu: zabil nebo zajal na 70 tisíc mužů.
Karta se obrací
Deset let Hannibal bojoval kolem italského poloostrova, porážel Římany a zabíjel desítky tisíc lidí v bitvách u měst Tarentum, Capua, Silarus, Petelia a dalších. Čas byl ale postupně proti němu. Římané se totiž nikdy nevzdali a nakonec Kartágo prohrálo jinde. Řím získal postupně nové spojence a zdokonalil svou válečnou doktrínu. Hannibal byl odvolán do Afriky, kam se římský konzul Scipio vydal s armádou směrem na Kartágo. K rozhodující bitvě došlo u Zamy, kde Hannibal přišel o svojí neporazitelnost a Římané jeho vojsko zlikvidovali.
Okolnosti se nedochovaly
Svého největšího nepřítele Řím do rukou nikdy nedostal. Hannibal zemřel až poté, co utekl ze zajetí římským vojákům, ale další okolnosti jsou neznámé. Dnes nikdo neví, kam se odebral nebo kde je místo jeho posledního odpočinku. Římané ale ještě roky snášeli strach, že by se mohl vrátit s armádou kvůli pomstě. Když se později Řím rozvinul a jeho armády téměř neměly soupeře, hrozba z návratu Hannibala vymizela.
Římané pak v ulicích postavili sochy muže, který je tak dlouho sužoval. Vzdávali uznání mocnému nepříteli, ale hlavně to byla neochvějná připomínka toho, že dokázali porazit svého největšího protivníka.
zdroj: History, The Collector
