Šílenství má mnoho podob a císař Nero se je pokoušel obsáhnout všechny. Biografie De vita Caesarum z roku 121 jeho skandály barvitě popisuje. Když se v rámci palácové aférky zahleděl do nezletilého chlapce, ozvalo se tehdy pár (posledních) moudrých rádců, že takový vztah muž-muž není důstojný vladaře. Nero tedy nechal svého milence vykastrovat, aby romanci dodal snesitelnější rozměr muž-nemuž. Podivností je, že onen vykleštěný mladík, Sporus, na svého hodného strejdu nezanevřel, a po improvizované stavební ceremonii s ním pak vyrazil na líbánky do Řecka. Evidentně musel mít žaludek silnější, než koule.
Zvrhlé hrátky v bazénu
De vita Caesarum ukazuje zhýralé životy dvanácti slavných římských císařů. Tiberius měl také zvláštní chutě, vztažené k nedospělým chlapcům. Spadeno měl zvláště na ty, kteří vydrželi dlouho pod vodou. Právě takoví s ním totiž mohli hrát „Hádej, kam jsem na svém těle schoval kuličku“ pěkně ve vyhřátém bazénu. Ti, kteří ho pod vodou dokázali na těch správných místech šimrat ústy jako malé rybičky nejdéle, pak dokázal štědře odměnit. A to prosím vše před zraky znechucených diváků z celých veřejných lázní.
Unést, znásilnit a vyhostit
Římští císaři byli obecně dost hákliví na to, aby jim někdo něco zakazoval. Takže můžeme považovat za dost nešťastný krok to, že Gaius Piso pozval císaře Caligulu na svou před-svatební hostinu. A tam jej laskavě upozornil na to, že nemá osahávat jeho budoucí manželku, Livii Orestillu. Caligula se dost naštval: Livii nechal unést, násilím ji pojal za manželku, zneuctil ji a následně vykázal do vyhnanství na pustý ostrov. Jen proto, že mohl. A opravdu neměl rád, když mu někdo něco zakazoval. Na svatby ho už potom raději nikdo nezval.
Zhýralec s neukojitelným apetitem
Caligula byl skandály proslulý. Velkopanské hýření ho přišlo draho, a proto se rozhodl přestavět svůj palác na veřejný dům. Což, vzhledem k designu stavby i její minulosti, nebylo zase tak náročné. O krok dál pak podobný nápad dovedl Eglabalus, který sám přiložil ruku (a jiné údy či tělesné otvory) k dílu, a sám se v „císařském“ podniku nabízel k prodeji. Vzhledem k tomu, že už dlouhá léta před tím se bavil převlékáním do zvířecích kůží a znásilňováním děvčat a chlapců na ulicích Říma, je to vlastně krok dobrým směrem.
Incest s nymfomankou
Rodina na prvním místě, to dává smysl. Císař Augustus to ale trochu přepískl, když si začal s vlastní dcerou, Julií. Aby uštěpačným řečem o incestu učinil přítrž, vzal si svou dceru za manželku. Jenže Julie přišla divočinám na chuť, a oddávala se dál neřestem s frekvencí jehly šicího stroje. To už císař, obhájce tradičních hodnot, nerozdýchal. Svou milou nechal vyhostit na „ostrov bez vína a mužů“, a její milence přinutil k sebevraždám. Rodinné vazby ostatně vydatně utužovali přes postel i Nero (spal se svojí matkou) a Caligula (se svou sestrou).
V takovém zástupu solidních římských šílenců můžeme Claudia považovat za nad očekávání normálního. O skandály se starala spíše jeho žena, Valerie Messalina. Psychotická nymfomanka totiž plánovala palácový převrat, do jehož čela by se postavil její milenec, kterého si tajně vzala za muže. Zápletku jako vystřiženou z jihoamerické telenovely nakonec definitivně rozetnul kat.
