Muži a ženy jsou v celkové planetární populaci zastoupeni přibližně v poměru 1:1. Dalo by se tedy usuzovat, že i zájem obou pohlaví o sledování lechtivé senzace svlékajících se hvězdiček bude podobný, vyrovnaný. Existují přece dámské večírky, divoké rozlučky se svobodou, oslavy narozenin s kamarádkami a vysmáté holčičí zábavy, ne? To sice ano, ale celková poptávka po uplatnění mužských striptérů v branži je velice nízká. Celým tématem se podrobně zabývá studie Michiganské univerzity s názvem Motivations of professional strippers. V globálním průměru striptérky těžce převládají: na 92 striptérek připadá jen 8 striptérů. Svlékajících se profesionálů je mimo západní civilizaci minimum a jen díky chytlavému marketingu to vypadá, že jich je víc. Ve skutečnosti ale o tyhle vypracované hochy nikde velký zájem není.
Časově omezený přivýdělek
Studie uvádí, že solidní třetina žen a dívek (33 %) kariéru striptérky rozjede během svých vysokoškolských studií, jako brigádní přivýdělek. A když říkají, že je to jen dočasné řešení, výjimečně nepřehání. Průměrná životnost „tanečnice“ je totiž 6 let, než jde od válu. Ne proto, že by se okoukala, ale spíš, že už se dopracovala k univerzitnímu titulu. Striptýz je možná z diváckého hlediska uslintaná zábava zoufalců, ale průměrné IQ ve strip-klubech silně nadlepšují všechny ty budoucí manažerky, ekonomky, právničky. Které tomu svou přítomností dodávají ráz intelektuální zábavy. Pochopitelně, že i tady se najdou rekordmanky, který se vydrží ohýbat u tyče hodně dlouho. Striptérky starší padesáti let také najdete, na světě jich je 6 % a tanec je udržuje nečekaně fit.
Tahle práce není pro každého
Je to dost upřímný byznys, protože pravdu mají i manažeři strip-klubů, když říkají, že ne každá žena má „dar od přírody“ bavit svým svlékáním publikum. Bez ohledu na krásu nebo fyzické proporce, patřičnou auru vzrušení kolem sebe dokáže vytvořit jen každá cca šestá začínající striptérka. Po 2-3 představeních tak jde definitivně poznat, jestli máte talent nebo nikoliv. A pro ostatní tohle řemeslo není. Chce to holt zvláštní náturu, mít to srovnané v hlavě a umět si každý taneček se svlékáním užít. Předat pozitivní energii, chcete-li. Překvapivě, přes 90 % dívek v branži (na západě) pochází z rodin s velmi silným náboženským cítěním, a kolem 75 % připouští, že se svými rodiči mají velmi harmonický vztah (byť se jim se svou brigádou nechlubí).
Je to riskantní džob? Ani ne
Žádné drogy, nulové násilí a většinou velmi hygienické pracovní prostředí. Desetina striptérek je provdaná (a jejich manželé o jejich zaměstnání vědí), aniž by je to zásadně trápilo. Americká kompenzační softwarová a datová společnost PayScale uvádí, že striptérky, tedy alespoň ty šikovné, si dokáží vydělat kolem čtyřnásobku průměrné roční mzdy. Takže doma není důvod ke stížnostem. Vždy pochopitelně záleží, s jakými lidmi přijdete do styku. Jako v každé jiné práci.
Odhalování je možná poněkud „lehčí“ forma zaměstnání, ale pořád to není prostituce, provoz erotického web-kanálu nebo natáčení porna. Je to elegantní a nestárnoucí umění. A vnímá to tak i zákon. Není to nelegální. Že občas tanečnice uklouzne a smluví si osobní schůzku za příplatek s divákem? I to se děje. Je to příběh, kterým si alespoň jednou za život prošla pětina striptérek.
Což se nedá porovnávat s mužskými tanečníky, kteří profesně selžou v 80 % případů. Obecně je to ale záležitost, kterou majitelé klubů nepodporují. Vrhá to na ně špatné světlo a nežádoucí pozornost policie kvůli podezření na kuplířství, a také to ohrožuje reputaci a bezpečnost všech dalších tanečnic. Všichni v téhle branži mají rádi svůj klid. Diváci, provozovatelé podniků i tanečnice.
zdroj: Eastern Michigan University, PayScale
