Války mezi národy započínají z různých důvodů. Některé jsou očividně zásadní, jiné nám z odstupu mohou přijít jako naprosté malichernosti. Válka o Falklandy se pak jeví být drobností s dalekosáhlými důsledky. I proto je tenhle konflikt, který letos slaví čtyřicáté výročí, v Argentině stále velmi živý.
Z Falklandského souostroví je to k pobřeží Argentiny 1550 kilometrů. Do Velké Británie pak skoro 13 000 kilometrů. Proto má otázka nějakého bližšího fyzického nároku na cíp souše, ztracené kdesi v jižním Atlantiku, velmi snadnou odpověď. Je to jihoamerické zboží. Nicméně v průběhu 17. století oblast kolonizovali Španělé a po nich Francouzi. Druzí zmínění se tu usadili v roce 1764, ale jen nakrátko. Vypudili je odtud Britové, kteří s nimi tou dobou vedli válku v Evropě. A tehdy se tu poprvé významněji zabydleli.
Jak Američané přehráli ostrov Argentině
Falklandské souostroví, nebo také Las Malvínas, pak bylo víceméně neutrálním územím, které v sezóně využívali jako základnu velrybáři a bijci tuleňů nejrůznějších národností. Zmatek do toho vnesl až v roce 1820 americký pirát David Jewett, který ostrov – jako politickou provokaci – oficiálně „zabral“ a prohlásil majetkem Argentiny. Nikdo dosud moc nezpochybňoval, že tohle území je argentinské, byť na něm svou přítomnost udržují obyvatelé Jejího veličenstva. Ale po svévolném přesunu majetku to chtělo nějakou reakci. Britové to nemohli nechat jen tak.
Proto ostrov obsadili, a zahrnuli jej trvale do majetku královské koruny. Šlo spíš o princip, než o nějaké strategické zájmy. Vydržovat tu kolonii bylo dost zbytečné a nákladné. Strategický význam ostrovů se potvrdil až v I. a II. světové válce, kdy odtud Britové zajišťovali částečnou kontrolu nad jižní polokoulí. Čistě věcným pohledem byl ale tenhle kout světa osídlen převážně lidmi z jihu Ameriky, Argentiny. Britové ho jen nadvakrát uzmuli svým konkurentům. A proto, když se začali ozývat původní majitelé, nebrali na to příliš zřetel.
Myšlenka Las Malvinas fueron, son y serán argentinos, tedy že Falklandy byly a jsou součástí Argentiny, se tím ale stávala živější.
Z Malvín se stalo téma pro diktátory
Takže když se v Buenos Aires ujala moci vojenská junta (tehdy za Leopolda Galtieriho), začali si Argentinci brousit zuby i na tohle územíčko. Stala se z toho otázka národní hrdosti a cti. A dost praktická záležitost. Už nešlo o kolonie buřňáků, ale o kontrolu nad obchodními trasami. A nejspíš taky o 60 miliard barelů ropy, které patří tomu, kdo ostrovy ovládá. Argentinští mocipáni přitom kalkulovali s tím, že Britové se tady do otevřeného konfliktu nepustí. Přeci jen, byli na opačném konci světa. A tak svoje provokace neustále stupňovali.
Jenže když argentinští sběrači šrotu jakoby náhodou sundali britskou vlajku z ostrova Jižní Georgie a nahradili ji svou, byla to faktická invaze. Na kterou Železná Lady Margaret Tatcherová zareagovala krajně nečekaně, odvetným úderem. Britské ponorky potápěly argentinské zastaralé válečné lodě, ve výsadcích excelovali ve Skotsku trénovaní Commandos. Ani jedna strana se neměla k tomu, aby vyhlásila válku. Byla to jen vleklá speciální operace. Trvala 72 dní. Britové při ní před světem demonstrovali svou sílu, jako jaderné ponorky, střely země-vzduch, a Argentinci neschopnost.
Vítěz, který by u soudu prohrál
Ale protože oficiálně žádná válka o Falklandy nebyla, nebyl na jejím konci ani oficiální smír. Proto je otázka skutečného vlastnictví Falkland stále živá a v Argentině velmi bolavá. Je to jejich území, které už hezkých pár dekád drží pod správou země, která je odtud nesmyslně vzdálená. A své nároky tento uzurpátor obhajuje jen na základě činů, vedených proti svým vlastním nepřátelům před dvěma stoletími.
Argentinci moc nechtějí být spojováni s minulostí, kterou představovaly jejich vojenské junty a vraždící diktatury. Ale ostrovy považují za své. Nyní zkouší úspěch u mezinárodních tribunálů, vojenské řešení po posledním debaklu v plánu nemají. Očekává se ale, že třeba během plánované olympiády, která má zamířit do Argentiny, se tahle nepříjemná otázka před celým světem znovu otevře.
zdroj: The Conversation, India Times, The Irish Times, Cancillería de Colombia
