Kovbojka Jesse James z roku 1939 skutečně nepatří k mimořádným příspěvkům westernového díla. Filmový fond přesto obohatila, a to kaskadérským kouskem, skokem jezdce a koně z dvacetimetrového skály do vody. Kovboji se tenkrát nic nestalo, jen se trochu namočil. Šemík už to bohužel nerozdýchal. Zvíře skončilo tak, jako spousta jeho dalších čtyřnohých hereckých kolegů.
Kolem Hollywoodu se vždy pohybují nejrůznější podivné existence, snažící se přiživit. A zvířecko-právní aktivisté ze skupiny AHA, tedy American Humane Association, s onou kovbojkou a utopeným koněm, konečně získali pořádný materiál na kampaň o zvířatech, týraných filmaři. Způsobili děsný a za daných okolností vcelku opodstatněný humbuk o hanebném chování a zneužívání zvířecích herců.
Volání po změně, volání po penězích
Filmová studia, zaskočená silnou odezvou veřejnosti, tehdy souhlasila. Od toho památného okamžiku, při každém filmu, v němž v nějakém setu vystupují zvířata (třeba jen divoká a v povzdálí záběru), musí být přítomen i veterinární dozor. Takový zástupce filmových zvířecích odborů. Někdo, kdo bude kontrolovat, že každý pejsek a kočička měl u štábu vlastní pelíšek a misku vody. To by samozřejmě bylo v pořádku.
Jenže dozoru nad tím, snad z nedostatku jiných dostupných kapacit, se nezhostil nikdo jiný, než samotná kritická AHA. Což je podivné. Hlasití zvířecí aktivisté se tím napojili na zlatou žílu filmového průmyslu. Protože každá zvířecí kontrola nebo výjezd na natáčení je něco stojí, a platí za ni ti, kdo zrovna natáčí. A když jsou v AHA s inspekcí spokojení, uvidíte v konečných titulcích sestříhaného filmu jimi patentovanou hlášku: „Během natáčení nebylo zraněno žádné zvíře.“ I když to často není pravda.
Zaplacené mrtvoly nám nevadí
Lidé z AHA se totiž jako z udělání osobně přichomýtnou ke kamerám, jen když se má něco natáčet na Bali, v Austrálii nebo jiné exotické destinaci. Jinak ani moc ne, a klidně si vystačí s jednorázovou kontrolou, fotodokumentací nebo pouhým čestným prohlášením filmařů.
Takže když se ze 150 zvířat, užitých na Novém Zélandu během natáčení Hobita, usmrtilo při nehodách 27 (koně, ovce, kozy a slepice), AHA to vzalo s ledovým klidem a výsledek vyšetřování byl, že si má Peter Jackson příště dávat víc pozor. Když se tygří hvězda oscarového snímku Pí a jeho život opakovaně málem utopila v moři, je také nechalo v klidu. Románek Flicka z roku 2006 se také neobešel bez mrtvých zvířat, konkrétně to byli dva koně. Podle AHA se tomu ale nedalo zabránit. A to, že čtyři dny po natáčení snímku Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly byly na okolní pláže vyplavovány tuny mrtvých ryb, pocuchaných trikovými explozemi? To s filmem jistojistě nesouvisí.
Z toho se tak nějak dá dovodit, že AHA nejde ani tak o kvalitu života zvířat, jako spíš o bezchybný hotelový servis, tedy dovolenou se vším všudy. A hlavně o peníze, za které filmu vystaví bezchybné hodnocení.
Pokrytectví vládne světem
V roce 1982 si režisér Ted Kotcheff drze dovolil AHA k natáčení nepozvat. Proč by taky, dělal prvního Ramba. A jestli jste trochu pamětníci, vybavíte si scénu ze starého dolu, kde pocuchaný Sylvestr odhání krysy zapálenou fakulí. Za jejich připečené kožíšky pak málem i s režisérem skončil před soudem za týrání zvířat.
AHA tím tehdy znovu demonstrovala svou všemocnost. A ostatní filmaři tohle gesto rychle pochopili. Proto téhle zvířecí mafii rádi zaplatí letenky i hotelový nadstandard, protože si tím automaticky vykupují svatý pokoj od nespokojených aktivistů. Kontrola nad tím, že „Během natáčení nebylo zraněno žádné zvíře“ je jistě zapotřebí. Ale ne, když je to jen fráze na prodej, sloužící k uklidnění svědomí diváků a bohatnutí zkorumpovaných aktivistů.
zdroj: NBS 26, National Public Radio, CBS News, Salon, American Thinker
