Nové vojenské jednotky měly vždy vliv na světové dějiny, stejně jako slavná Pretoriánská Garda. Od založení Římské říše až do vlády Konstantina v roce 306 našeho letopočtu, Pretoriáni chránili (a také kontrolovali) vládce nejmocnějšího impéria tehdejšího světa. Stejně jako další elitní jednotky stráže, které měly vzniknout poté, byli Pretoriáni loajální vůči císaři osobně. Nespadali tedy velením přímo pod Řím. Alespoň tak to začalo za vlády Caesara Augusta.
V průběhu uplynulých staletí ale začala jednotka korumpovat. Brzy se začala skládat výhradně ze členů urozených rodin, kteří konspirovali proti Císaři. V několika případech se dokonce pokusili o atentát. A když se něco přehání hodně a často, někdo prostě řekne dost.
Neobyčejné výhody
Pretoriánská Garda se neomezovala na roli pouhé elitní stráže. Objevovala se v bitvách, účastnila se her v Koloseu, byla tajnou policií a údajně působila i jako sbor pomocných hasičů v Římě, kde pomáhala regulérním hasičům při hašení rozsáhlejších požárů. O jejich přímém bojovém nasazení se ale dochovalo jen minimum historických pramenů, takže účast ve válkách zůstává spíše předpokladem.
Byla to po všech stánkách výjimečná jednotka. Její vojáci měli na starost císařovo bezpečí a vyskytovali se v jeho těsné blízkosti jako bodyguardi. Pretoriáni se rekrutovali jen z rozených Římanů a po ukončení služby dostávali propouštěcí diplom. Měli podstatně větší plat než obyčejní legionáři a stejně tak dostávali vyšší odstupné. K tomu patřila i kratší služba, kterou Augustus stanovil na 12 let, zatímco běžní legionáři si museli odkroutit 16. Později čísla narostla na 16 a 20 let, takže to stejně nebyl žádný med.
Politická moc korumpuje
Život Pretoriánů v přepychu Říma přesto sliboval daleko větší komfort, než zažívaly posádky římských legionářů v dalekých državách impéria. Pretoriánská Garda však měla svou hlavní sílu ukrytou v nesporné politické moci. Během staletí její členové v čele s prefekty zásadně ovlivňovali politickou situaci v Římě. Pretoriáni měli přímý vliv na to, kdo usedne na císařský trůn. Odstranit nepohodlného státníka pro ně nebylo nic neobvyklého.
Po několika vražedných útocích zašly zásahy Pretoriánské Gardy dostaly příliš daleko. Její členové byli postaveni mimo hru římským císařem Konstantinem I. dřív, než na něho mohli vztáhnout ruku.
Pretoriánská Garda tehdy podpořila konkurenčního uchazeče o Římský trůn. Tím byl senátor Maxentius a spiklenci rozpoutali rozsáhlou zradu, během které neváhali použít ostří dýky nebo otravu jedem. Konstantinovi se ale podařilo porazit armády, patřící vzpupnému generálu Liciniovi a senátoru Maxentiovi. Pretoriáni se tak ocitli na špatné straně barikády a Konstantin jejich útvar zlikvidoval. Jednotku nařídil rozpustit a jejich kasárna nechal vypálit. Přeživší členy potom poslal pryč z Říma do vzdálených koutů říše.
zdroj: Ancient Origins, biographics
