Houstone, máme problém. Apollo 13 a hláška, která z něj nikdy nezazněla. Co přesně se stalo?

Abychom to zbytečně nerozmazávali, pilot velitelského modulu třetí pilotované mise k přistání na Měsíci, John Swigert, zahlásil 14. dubna 1970 do vysílačky: „Ok, Houstone, věřím, že tu máme nějaké komplikace“. Jeho kopilot, Jim Lovell, to hned pohotově doplnil slovy: „Máme tady problém, došlo k podpětí v bloku B.“ Ve svém reportu jejich rozhovor a nastalou situaci popisuje John Uri, který pracuje jako History Office pro NASA Johnson Space Center. Nezní to úplně dramaticky, nicméně si můžete být jisti, že problém to byl, a pořádný. Nejen pro řídící středisko v Houstonu, ale i pro tři členy posádky letu Apollo 13. Protože než si astronauti v následujících 15 minutách vyměnili zdvořilostní pozdravy s pozemní základnou a probrali další postup, jedna kyslíková nádrž už byla kompletně prázdná, a z druhé vzduch dost rychle mizel do vesmírného vakua.

K čemu tehdy došlo?

Při promíchávání kyslíku v nádrži došlo ke zkratu, který způsobil vznícení teflonové izolace a následnému výbuchu. Ten zlikvidoval kryt servisního modulu, přičemž ze zbylé nádrže netěsnostmi dál unikal kyslík. Kyslík, který posádka Apolla 13 potřebovala nejen k dýchání, ale i pro výrobu vodu a elektřiny. Teoreticky tu existovala ještě jedna „rezerva“, v podobě kyslíkových nádrží v připojeném lunárním modulu. Jenže tahle nouzová zásoba počítala se dvěma muži po dobu dvou dnů, a astronauti byli dohromady tři. Od Země je tehdy dělilo 321 860 kilometrů. Takže zhruba čtyři dny. Scénář s hrobem ve vesmíru se proto v daný moment jevil o dost pravděpodobnější.

O přežití rozhodovaly doslova vteřiny

Kritickou situaci podrobně popisuje publikace Saving Apollo 13. První z asi milionu kritických momentů bylo „oživení“ připojeného lunárního modulu. Představte si, že startujete něco baterkou, která se každým okamžikem stane vybitou. To, že něco v následujících 15 minutách nenastartujete, přitom znamená smrt. Záleželo na pořadí a pořádné porci štěstí. Které se hodilo i při navracení lodi na trans-lunární dráhu. S tím, že podobné manévry by určitě byly snazší, kdyby fungoval navigační systém. Ale to by bylo moc snadné, že? Komplikace byly i se zážehem motorů a nastavením kurzu k Zemi. A přičíst můžeme i teploty, blížící se bodu mrazu; tenčící se zásoby kyslíku a naopak narůstající koncentraci CO2.

Čtyři dny extrémního psychického vypětí, které zakončil průlet planetární atmosférou jedno pořádné šplouchnutí do Tichého oceánu, skončily happy-endem. Mise Apolla 13 sice nedošla svého naplnění, ale svým příběhem legendární záchrany astronautů – stejně jako jejich chladnokrevností – se zapsala do historie. Stejně jako populární hláška, která ale onoho kritického dne nezazněla tak, jak si ji chceme pamatovat.

Podobné články

Nejoblíbenější

Megalodon: mytický vrcholný predátor mohl sežrat cokoli, co se mu dostalo do cesty

Gigantický vrcholný predátor v oceánu neměl soupeře. Co bylo příčinou jeho vyhynutí, když byl megalodon tak vysoko v potravním řetězci?

Římané budovali sochy svého největšího nepřítele. Co je k tomu vedlo?

Význam sochy dnes chápeme trochu jinak, zatímco Římané je považovali za symbol síly impéria. Ale proč zvěčňovat nepřítele?

Žralok jako hrozba. Jaká je šance, že vás napadne? Co dělat, když se to stane?

Žralok je na vrcholu potravního řetězce. Řídí se instinkty, ale někdy dělá chyby. Jaká je šance, že zaútočí? Jak se zachovat?