Abychom to zbytečně nerozmazávali, pilot velitelského modulu třetí pilotované mise k přistání na Měsíci, John Swigert, zahlásil 14. dubna 1970 do vysílačky: „Ok, Houstone, věřím, že tu máme nějaké komplikace“. Jeho kopilot, Jim Lovell, to hned pohotově doplnil slovy: „Máme tady problém, došlo k podpětí v bloku B.“ Ve svém reportu jejich rozhovor a nastalou situaci popisuje John Uri, který pracuje jako History Office pro NASA Johnson Space Center. Nezní to úplně dramaticky, nicméně si můžete být jisti, že problém to byl, a pořádný. Nejen pro řídící středisko v Houstonu, ale i pro tři členy posádky letu Apollo 13. Protože než si astronauti v následujících 15 minutách vyměnili zdvořilostní pozdravy s pozemní základnou a probrali další postup, jedna kyslíková nádrž už byla kompletně prázdná, a z druhé vzduch dost rychle mizel do vesmírného vakua.
K čemu tehdy došlo?
Při promíchávání kyslíku v nádrži došlo ke zkratu, který způsobil vznícení teflonové izolace a následnému výbuchu. Ten zlikvidoval kryt servisního modulu, přičemž ze zbylé nádrže netěsnostmi dál unikal kyslík. Kyslík, který posádka Apolla 13 potřebovala nejen k dýchání, ale i pro výrobu vodu a elektřiny. Teoreticky tu existovala ještě jedna „rezerva“, v podobě kyslíkových nádrží v připojeném lunárním modulu. Jenže tahle nouzová zásoba počítala se dvěma muži po dobu dvou dnů, a astronauti byli dohromady tři. Od Země je tehdy dělilo 321 860 kilometrů. Takže zhruba čtyři dny. Scénář s hrobem ve vesmíru se proto v daný moment jevil o dost pravděpodobnější.
O přežití rozhodovaly doslova vteřiny
Kritickou situaci podrobně popisuje publikace Saving Apollo 13. První z asi milionu kritických momentů bylo „oživení“ připojeného lunárního modulu. Představte si, že startujete něco baterkou, která se každým okamžikem stane vybitou. To, že něco v následujících 15 minutách nenastartujete, přitom znamená smrt. Záleželo na pořadí a pořádné porci štěstí. Které se hodilo i při navracení lodi na trans-lunární dráhu. S tím, že podobné manévry by určitě byly snazší, kdyby fungoval navigační systém. Ale to by bylo moc snadné, že? Komplikace byly i se zážehem motorů a nastavením kurzu k Zemi. A přičíst můžeme i teploty, blížící se bodu mrazu; tenčící se zásoby kyslíku a naopak narůstající koncentraci CO2.
Čtyři dny extrémního psychického vypětí, které zakončil průlet planetární atmosférou jedno pořádné šplouchnutí do Tichého oceánu, skončily happy-endem. Mise Apolla 13 sice nedošla svého naplnění, ale svým příběhem legendární záchrany astronautů – stejně jako jejich chladnokrevností – se zapsala do historie. Stejně jako populární hláška, která ale onoho kritického dne nezazněla tak, jak si ji chceme pamatovat.
