Nuda dvouproudového štěrkovaného asfaltu, obklopeného šedozelenými zasněženými lesy, je skutečnou kulisou pro horor, který nikdy neskončil. Kdo žije podél této jediné severské dopravní spojnice? Očima povolaných úředníků skoro nikdo. Osady, vesničky a chatrče jsou totiž přiznaným domovem potomků skutečných starousedlíků, indiánů. O starosti této kategorie obyvatel se velký svět moc nestará. Což je jeden z důvodů, proč se místu přezdívá Dálnice Slz.
Jediné spojení s civilizací
Ostrá linie Highway 16 má zásadní význam pro transport těženého dřeva. Lemují ji opuštěné manipulační sklady, překládky, staré pily a jeřáby. A také motely, benzínky, odpočívadla nebo parkoviště, na kterých si mohou kapitáni za volanty nákladních trucků odpočinout. Zastavit se na skleničku grogu nebo se poveselit s prodejnými děvčaty. Moc jiné obživy se tu v divočině nenabízí. Současně ale místní nemají prostředky na to, aby si třeba mohli pořídit vlastní auto, takže jsou často závislí na stopování.
Do školy, vzdálené v průměru 120 kilometrů, dojíždí se zvednutým palcem u silnice. Do práce, za rodinou nebo lékařem se tu dopravují stejně. Když to zkrátíme: řidiči trucků, často muži s dost pochroumanou minulostí, ne vždy dělají rozdíl v tom, proč vás do vyhřáté kabiny pozvou. A za spolujízdu často chtějí něčím přispět. Přitom hraje všechno v jejich prospěch.
Reputace, kterou psychopati ocení
Výsledkem je za 40 let kolem 4000 znásilněných žen, a to hovoříme jen o těch, které násilí nahlásily. A také kolem 80 mrtvých. Od patnáctiletých školaček, kamarádek jedoucích na nákupy, přes ženské dojíždějící do práce, až po šlapky z benzínek. Vyšetřování se prakticky nevede, navíc ho komplikují další drobnosti: třeba míra alkoholismu a domácího násilí. To, že tu někdo v rauši umlátí manželku a odtáhne její tělo do lesa (kde do jara zmizí), není zase tak neobvyklé. Že ji pár měsíců nikdo neviděl také neobvyklé není, izolace je tu totální.
Nasednout musíte, vystoupit už ne
V zimě si tu jako stopař skutečně nemůžete vybírat, provoz je minimální a reálně můžete při čekání za pár hodin umrznout. Není tu signál, žádné spojení. Nikdo tak neví, do jakého vozu nebo kamionu jste nasedli. Když si řidič cestou vzpomene, že by se rád podíval, co máte pod kožichem, ať už jste žena nebo dítě, těžko se mu ubráníte. Navíc jsou řidiči ozbrojení. Případná nespolupráce nemusí skončit dobře.
Dravci u cesty i za volantem
Všude kolem je les, plný dravců, takže vaše ostatky pod sněhem do jara zmizí. Když není tělo, není ani zločin. Pachatelé tak mají skoro stoprocentní jistotu beztrestnosti. Což je zrovna lepšími nečiní. Případné zavražděné oběti se v horizontech desítek a stovek kilometrů hledají těžko. K tomu je nikdo, kromě pozůstalých, většinou nehledá. Pro vládu jsou to problémy indiánů, takže se záznamy jen zakládají do archivu.
Pachatel tak unikne bez trestu. To všechno věděl i Bobby Jack Fowler, Američan a sériový vrah, který se tu zabydlel a působil. Na kontě má 20 obětí, usvědčen byl na základě stop DNA. Rozhodně není jediný, kdo tenhle ráj sadistických psychopatů uprostřed divočiny objevil.
Highway 16 je přezdívaná Dálnice Slz, protože je pro přežití místních zrovna tak potřebná, jako vražedná. Jezdit po ní musí, ale cena za každou jízdu může být vysoká. Nikdy nevíte, jestli se po ní nevezete naposledy.
