Podobně jako ke koblihám Andreje Babiše měl každý potřebu zaujmout k tématu migrace nějaké vlastní stanovisko. Od notorických vítačů obohacení kultury až k těm, kteří by si nejradši stoupli s vidlemi k hraničnímu kameni v lese a vlastním tělem bránili průchodu běženců. Základní dimenze problému byla ale jasná. Někde daleko od nás je zle a v důsledku nepokojů a válek tamní obyvatelé nechtějí čekat na své postupné vyhubení. Proto sbalí kufříčky, iPhony a děti (zhruba v tomhle pořadí) a vyrazí do neznáma. K nám a dál, do relativního bezpečí.
Je čas vyrazit na cestu
Nejde jen o války a bombardování. Lidé totiž ve velkém migrují i kvůli klimatickým změnám. Protože povodně, drastické sucho, kobylky a zvyšující se hladina oceánů kvalitě života neprospívají. Klimatické změny jsou přitom rozmanité svými extrémními projevy a dopadají různě na každého. Dohromady by se tzv. klimatických migrantů mohlo k pochodu za lepším zvednout opravdu hodně. Řekněme asi tak 1,2 miliardy. Zhruba tak vypadá informace, předestilovaná velkými mediálními domy. Informace děsivá a vyvolávající paniku u vítačů i obránců hranic. Jenže ono je to celé trošku jinak.
Půjdou. Ale to děláme taky
Do bližších souvislostí to uvádí aktuální studie, zacílená na problematiku klimatických změn a následných migrací lidské populace. Ta dost obsáhle shrnuje výsledky dosavadního výzkumu do jednoduchého poselství: ano, kvůli klimatickým změnám se může dát na pochod až 1,2 miliardy lidí. Ale zdaleka ne všichni mají v plánu klepat na pootevřená dvířka Evropské unie.
Vlastně, drtivá většina klimatických migrantů se sune za lepším či přežitím v rámci vlastních států, aniž by přitom jakkoliv překračovala vnější hranice. Což je něco, co vítači ani odpůrci nejsou s to schopni vlastním rozumem pobrat. V drtivé většině totiž nechápou motivaci migrantů ani mechanismy migrací. Lidé, tedy to, co se dá nazvat lidskými civilizacemi, totiž migrují v jednom kuse. Za prací nebo živobytím.
V Čechách jsme například v posledních 30 letech prodělali (a pořád proděláváme) zásadní migraci obyvatel venkova do měst. Cirka 4 miliony osob, tedy skoro polovina národa, zahájila přesun z teď už vylidněného venkova blíže k pracovním příležitostem a městům. Děsí nás to? Ne, je to realita všedního dne. Přitom bychom mohli psát o brutálním dlouhodobém vysidlování a drastických poutích. Jasně, tahle naše vnitrostátní migrace není doprovázena válkou nebo hladomorem. Je úplně poklidná.
Výlet bez senzace
S většinou klimatických migrantů je to podobné. Přesouvají se z míst, kde už nic nevypěstují, na lepší a úrodnější destinace. V rámci svého státu. Takže ano, dohromady takových klimatických migrantů může být 1,2 miliardy, ale většina z nich neputuje daleko. Kdyby ale o tomhle psali v novinách, nebyla by to zase až taková senzace. Nikomu by to nezvyšovalo krevní tlak.
Zmíněná studie, pojmenovaná přiléhavě Mýty klimatické migrace, dost adresně zasahuje ještě několik dalších s tématem spojených problémů. Například dezinformační bublinu kolem národů, žijících na ostrovech v Pacifiku – tedy těch, co mají komplikace se zvyšující se hladinou oceánů. Ti například migrovat vůbec nechtějí. Ale brzy budou muset, jinak budou šlapat vodu.
Migrace má různé důvody
Jiné je to u obyvatel Senegalu. Na ně sice klimatické změny – sucho a neúroda – dopadají dost tvrdě. Ale je jim to v zásadě šumák. Migrovat chtějí za každou cenu, aby se měli lépe, a nějaké klimatické změny je netrápí. Jde o to, že i kdybychom nějakým malým velkým zázrakem klimatické změny skutečně zastavili, proud migrací a migrantů odtud to nezastaví. Jen lehce pozmění.
Ne všem je totiž vlastní motiv migrace klima a jeho změny. Ne každý, koho označujeme za klimatického migranta, migruje kvůli klimatickým změnám. Ne každý, na koho dopadají klimatické změny, migruje, případně nemigruje do cizího státu. Ano, klimatických migrantů může brzy být 1,2 miliardy, ale ke své cestě mají 1,2 miliardy různých důvodů. A je chyba z nich dělat jen jeden a hledat pro ně jen jedno řešení.
