Kdo mohl za 6 milionů mrtvých Židů během holocaustu? Poválečný soud v Norimberku obvinil z válečných zločinů jen jednadvacet Hitlerových pochopů, a tak měli živí Židé víc než hodně důvodů pochybovat, že skutečná spravedlnost vypadá jinak. Proto se ji rozhodli vzít do vlastních rukou. Vznikla partyzánská jednotka Nakam, složená z Izraelitů, z mužů a žen, čtyřicítky přeživších z ghett i koncentračních táborů. Rozhodli se, že židovská krev musí být pomstěna. Udeřit chtěli tam, kde by to nikdo nečekal. Podrobnosti zprostředkoval Joseph Harmatz, jeden ze skutečných členů židovských mstitelů.
První plán nevyšel
Úvaha byla prostá. Adekvátní odplatou za 6 milionů zmařených životů židovských bude alespoň 6 milionů mrtvých Němců. Podle slov Harmatze se ale řídili představou – čím víc, tím lépe. Postarat se o to měly konzervy, našlapané super-účinným jedem, vhozené do vodních nádrží měst Norimberku, Frankfurtu a Mnichova. Mise ale vyhasla hned ve svém počátku, čtyřčlenný tým diverzantů jednotky Nakam byl zadržen už v Alexandrii. Navíc, tenhle projekt neselektivní odplaty neměl valnou podporu židovské obce. V odvetě neměli umírat nevinní, ale ti, kteří se na zvěrstvech přímo podíleli. Proto nastoupil Plán B.
V zajateckém táboře StalaG XIII. bylo od roku 1946 Spojenci zadržováno na 15 000 esesáků, a na území někdejšího vyhlazovacího tábora Dachau dalších 30 000 důstojníků nacistické armády. Poválečnou izolaci tu trávili v o dost komfortnějších podmínkách, než předchozí nedobrovolní hosté, čekající na plynové komory a krematoria. Například si mohli dopřávat denně čerstvého chleba, které pro ně připravovaly místní pekárny. Ty mají být novým cílem. Napečené bochníky mají být opepřeny arzenem, a doslova otrávit esesákům život. O jejich vině pochyby rozhodně nepanovaly.
Místo celého rybníku už jen velké ryby
Dvoučlenné týmy Nakam skutečně dokážou do střežených zajateckých táborů proniknout, ve skladech pečiva akci provést a zmizet. Ráno se kvůli žaludečním potížím hlásí na marodkách stovky německých zajatců. Jenže co to? Jed neměl dostatečnou koncentraci, možná se nejednalo o kvalitní šarži. Navíc je postiženým poskytována ta nejlepší zdravotní péče v regionu, přímo od Spojenců. Nikdo z otrávených tedy nakonec nezemře. I když to členové Nakam vnímají jako své velké osobní selhání, v dalších pokusech o plošnou odplatu už nepokračují.
Současně totiž chápou neúspěch jako zásah prozřetelnosti. Pokus o masovou vraždu, jakkoliv ospravedlněnou nárokem na pomstu, by totiž kompromitoval v mezinárodním společenství legitimitu nově vznikajícího židovského státu. Příslušníci jednotky Nakam se budou propříště soustředit už jen na „velké ryby“, nacisty a strůjce genocidy, kteří unikli spravedlnosti a skrývají se pod falešnými identitami. Vnímání tragédie židovské oběti by mohlo být dnes ale o dost jiné, kdyby vyšel už první plán.
zdroj: AP News, All That’s Interesting
