Nassau, hlavní a největší město na Bahamách, je lemováno tropickými plážemi a luxusními resorty. Po celé dekády je proto oblíbenou turistickou destinací. Před třemi stoletími si ale Nassau oblíbili úplně jiní lidé – piráti. Dlouho opuštěná britská kolonie se vyvinula z chátrajících chatrčí v pirátskou republiku, osídlenou a volně vedenou bukanýry jako domovskou základnu během Zlatého věku Pirátství.
Britská základna byla původně založena v roce 1670 jako Charles Town, ale španělská armáda usedlost o 14 let později zlikvidovala. Guvernér Baham, Nicholas Trott, město v roce 1695 přestavěl a pojmenoval Nassau, podle rodu krále Williama III. Vzhledem k tomu, že byla v té době Anglie ve válce s Francií, nemělo Nassau ve svém přístavu žádné válečné lodě. Nebyl zde dokonce ani dostatek mužů, kteří by postavenou pevnost ubránili.
Počátek pirátské republiky
V roce 1696 dorazila do Nassau záhadná loď se jménem Fancy. Její kapitán, Benjamin Bridgeman, nabídl Trottovi úplatek ve výši trojnásobku jeho platu a přítomnost své lodě, když umožní jeho posádce vyložit náklad bez jakýchkoli otázek. Trott svolal schůzi rady se snahou ji přesvědčit, že posádka zdvojnásobí pracovní sílu a pohled na Fancy odradí Francouze od útoku na město. Úplatek samozřejmě nezmínil. Rada souhlasila a Francouzi skutečně nechali Nassau na pokoji.
Fancy byla později identifikována jako kradená loď, protože Benjamin Bridgeman byl ve skutečnosti Henry Avery, nejhledanější pirát v Británii. Historky o jeho dobrodružném osudu a zbohatnutí se šířily a inspirovaly mnoho dalších námořníků, z kterých se stali piráti. Trott byl zbaven vedení, protože nechal legendárního zločince jít. Nového guvernéra ale zajali Francouzské a Španělské síly, které na Nassau zaútočily v roce 1703. Španělský náhradník už dorazil jen k několika desítkám rodin v dřevěných chatrčích. Osada tak byla opět téměř opuštěná.
Bahamy, ráj ztracených duší
Utrechtská smlouva z roku 1713 znamenala počátek konce války o španělské dědictví. Tisíce námořníků a privatýrů, kteří zůstali v Port Royal na Jamajce, se tak ocitlo bez práce. Ale Španělé pod záminkou „pašování“ přesto stále zajímali anglické lodě. Privatýři Benjamin Hornigold a Edward Thatch za to chtěli odvetu. K tomu navíc, Port Royal, který byl kdysi rušným pirátským útočištěm, zpustošilo ničivé zemětřesení a následný požár.
Byla nutná nová základna a Ben Hornigold okamžitě navrhl Bahamy, poseté ostrovy, mělčinami a kotvišti. Místo ideální pro doplňování zásob a příprav na přepadávání. Hornigold tak shromáždil své muže a odplul do Nassau, aby ho obsadil.
Vznik pirátské republiky
Mezitím, piráti, kteří si říkali „Flying Gang“, zaútočili nedaleko zdejší španělské plantáže. Thomas Walker, jediný oficiální zástupce, ponechaný na Bahamách, byl před útokem varován a některé z pirátů zajal. Pak odcestoval na diplomatickou návštěvu Havany. Když se vrátil do Nassau, zjistil, že Hornigold nedávno uvězněné piráty osvobodil a ti mu teď otevřeně vyhrožují. Když byla později nedaleko v bouři zničena španělská flotila, na Bahamy dorazilo ještě více ztracených existencí. Vrcholem pak bylo, když na místo připlul Henry Jennings, který sloužil jako španělský korzár a na palubě měl obrovské množství španělského stříbra. Když s ním zakotvil v Nassau, Thomas Walker věděl, že kolonie padla do rukou pirátů.
Populace Nassau začala růst. K několika desítkám členů Flying Gangu se přidali lovci vraků, pytláci, uprchlíci, nezaměstnaní námořníci, svobodní černoši a uprchlí otroci. Na ostrov New Providence se hrnuli nelegální obchodníci – pašeráci, prostitutky, překupníci a obchodníci se zbraněmi. Chaty a přístřešky byly postavené z naplaveného dřeva nebo z trupů lodí u břehu, pokryté roztrhanými plachtami a palmovými listy. Když Hornigold začal obnovovat starou pevnost, rozhodl se Thomas Walker se svou rodinou uprchnout.
Vzestup a pád Benjamina Hornigolda
Přestože bylo Nassau stejně obydlené a impozantní, jako pod vedením Královské koruny, podmínky pro jeho zakladatele se postupně změnily. Benjamin Hornigold ztratil svůj respekt, když byl vyloučen z funkce komodora za to, že odmítl napadnout anglické a holandské lodě. Jeho vliv se dále zmenšoval kvůli rychlému vzestupu mladého kapitána jménem Sam Bellamy. Ten v krátké době převzal kolonii na Panenských ostrovech a obsadil Whydah, velkou otrokářskou plachetnici, která se stala nejobávanější pirátskou lodí v Karibiku.
Sam Bellamy se stal během chvíle nejbohatším pirátem vůbec a tento titul drží dodnes. Jeho ambice byly ale ještě vyšší. Bellamy s posádkou vyrazil do Nové Anglie a Nassau zanechal pirátům.
Hornigold a Thatch mezitím pokračovali v rozvoji obrany Nassau a ostrova Harbour Island, odkud nakupovali zásoby. Hornigold nechal jednu zajatou fregatu pod vedením svého dlouholetého parťáka Edwarda Thatche, který si dal novou přezdívku: Blackbeard (Černovous). Jeho loď vešla ve známost jako Queen Anne’s Revenge (Pomsta Královny Anny).
Přízrak v honbě za kořistí
Benjamin Hornigold a Černovous se vydali na plenící výpravu z Floridy do Panamy a ukořistili více peněz, než legendární zátah Henryho Jennigse na španělské vraky. Pak piráty postihla tragédie, když se Sam Bellamy s Whydah potopil během strašlivé bouře. Přeživší byli zajati a odsouzeni k smrti oběšením v Bostonu. Černovous zuřil a byl odhodlaný se pomstít všem, kteří to měli na svědomí.
Když v Nassau zakotvil bohatý pirát Stede Bonnet, který připlul ve skvělé lodi a se zraněnou posádkou, uvedl Černovous svůj plán do pohybu. Dal se s Bonnetem dohromady a společně cestovali podél pobřeží Spojených států. Využívali děsivého vzezření, díky kterému se kapitáni vzdávali, aniž by padl jediný výstřel.
Nevyhnutelný konec jedné éry
Jenže piráti měli Bahamy a okolní vody pod kontrolou celá léta, takže to nakonec Koruna nemohla přehlížet. Všem pirátům byla udělena milost, k potěšení většiny psanců z Nassau, a to včetně Jenningse a Hornigolda. Někteří nespokojení piráti poté z kolonie vyhnali místní zástupce, ale v lednu 1718 byl jmenován nový guvernér Baham, Woodes Rogers. Jeho příchodem se poměry v přístavním městě změnily.
Rogers s sebou přivezl zásoby jídla, kolonisty, náboženské brožury a milosti. Hornigold ho s radostí přijal. I když k tomu existoval určitý odpor, Woodes Rogers se během následujícího roku zajímal více o Španěly, než o piráty. V listopadu 1718 byl pak Černovous zabit v boji a Zlatý věk Pirátství krátce na to skončil.
Dnes je za luxusními letovisky a oblíbenými plážemi Nassau k vidění jen málo z jeho původní pirátské historie. Ale za hrdé postavení Nassau jako centra profitu a cestovního ruchu město kompletně vděčí zločincům, kteří zde žili, a téměř deset let provozovali svou vlastní pirátskou republiku.
