Tornádo všichni známe jako trychtýřovitý, rychle se otáčející sloupec vzduchu, který se tvoří u základny bouřkového mraku a dosahuje až k zemi. Vyznačuje se extrémně nízkotlakým středem, kolem kterého rotují vysokou rychlostí prudké větry. Typicky se vyvíjí v konvektivní bouři, zvané supercela (supercell). Tornáda se mohou vyskytovat kdekoli na světě, ale nejvyšší koncentraci zaznamenávají každoročně centrální planiny Spojených států.
Jak se tvoří tornádo?
Většinou je příčinou vzniku tornáda silná bouře, zejména supercela, tedy nejintenzivnější známá forma bouře. Podmínky v takové bouři musí být pro rozvoj tornáda ideální, což znamená, že ne každá supercela dokáže produkovat tornádo. Tyto specifické podmínky jsou kombinací pohybu větru: prudký a vysoký studený vítr, ale zároveň teplý vítr přízemní.
Teplý vzduch blízko povrchu země začne stoupat a vytvoří nízkotlaký systém. Jak stoupá vzhůru, je zasažen větry s různými rychlostmi a směry. Právě tyto větry odstartují jeho rotaci. To samo o sobě ale nestačí. Pro dokončení celého procesu je nezbytná rotace vzduchu blízko země. Jak studený vzduch z horní atmosféry začíná klesat, přichází do kontaktu se stoupajícím vzduchem a vyvíjí na něj tlak.
Tento tlak a tření nutí prostor uprostřed kondenzovat. Tím se zvyšuje rychlost větru v rotujícím sloupci vzduchu, směrem dolů k ose nízkotlakého systému. Zrychlení rychlosti větru směrem k ose je ono zachování momentu hybnosti, tedy rotace. Představu o tom pomůže vybavit si krasobruslaře, který se začíná točit na ledě. Když přitáhne paže, zmenší úhlový pohyb a točí se rychleji a rychleji.
Výkonný vysavač
Supercela pak začne fungovat jako obří vysavač, protože rotující sloupec vzduchu posiluje a nasává stále více vzduchu z povrchu země kolem. Pokud je kombinace tlaku dolů a sání stoupavého proudu dostatečně silná, sloupec rotujícího vzduchu dosáhne země a vznikne tornádo. Jak se pohybuje po zemi, nasává trosky a nečistoty, které vytvoří neblaze proslulou, viditelnou trychtýřovitou formaci. Tornádo totiž může být i neviditelné.
Místa, kde k těmto střetům vzduchu dochází nejčastěji, jsou tak pravidelně živnou půdou pro tvoření tornád. Na první příčce je v tomto žebříčku Severní Amerika. Vede území zvané Tornado Alley, což je široký termín, označující Velké planiny (Great Plains) ve středu Spojených států, následované Floridou. Mimo Severní Ameriku jsou pak nejvyšší koncentrace tornád v Argentině a Bangladéši.
Tornádo nemusí být vždy viditelné
Úzká základna trychtýře tornáda se dotýká země, zatímco směrem vzhůru se otáčející sloupec vzduchu rozšiřuje, až typicky dosáhne základny mraků. Takovému obrazu odpovídá většina tornád. Některé charakteristiky ale nemusí být tak typické.
Vzhledem k tomu, že je tornádo otáčející se sloup vzduchu, není samo o sobě přirozeně viditelné. Naše oko ho zachytí až díky množství prachu a zeminy, které zvedá. Tak získává svou šedou barvu. Tvoří ji i okolní vegetace, ale také voda. Nebezpečí nastává, když není blížící se tornádo vidět, například v hustě zalesněných regionech se vzrostlými stromy. Zamaskovat ho může i tma nebo silný déšť. Pokud k jeho vzniku dojde v noci během bouřky, utlumí se tím jeho typický zvuk a nemusíte o něm vědět, dokud ho nemáte doslova nad hlavou.
Nepředvídatelná cesta tornáda
Dokonce i zkušení pozorovatelé dělají chybu, že se snaží sledovat směr, ve kterém se tornádo pohybuje, aby se podle toho rozhodli, kam se přesunout nebo zůstat na místě. Ale jedním z aspektů tornáda je nepředvídatelnost cesty, kterou se vydá. Existuje obecné vnímání, že tornádo sleduje cestu bouřkového systému, se kterým cestuje, nebo že se většinou pohybuje z jihozápadu na severovýchod.
I když se tato tvrzení zakládají na četných pozorování, tornádo může bez jakéhokoli varování odbočit z kurzu a zcela změnit směr. Stejně tak se umí tornádo objevit doslova z ničeho nic, zdánlivě odnikud.
Rychlost, velikost a síla tornáda
Průměrné tornádo bývá široké 200 metrů a pohybuje se rychlostí kolem 50 km/h. Pokud jde o vzdálenost, zřídka cestují dále než 10 kilometrů. Existují ale i malá tornáda, která jsou téměř nepostřehnutelná. Na druhé straně, velká destruktivní tornáda mohou zničit celá města. Nejničivější z nich mohou dosáhnout rychlosti větru až 480 km/h a průměru 3 kilometry. Takový extrém představuje například tornádo Tri-State z roku 1925, které cestovalo nepřetržitě skrz Missouri, Illinois a Indianu, na vzdálenost celých 362 kilometrů.
Velikost tornáda ale není ukazatelem jeho síly. Ve skutečnosti může být velmi úzké tornádo, široké jen několik desítek metrů, mnohem ničivější, než jiné, široké půl kilometru.
Za takové by se dalo označit i tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku, které dosáhlo podle ČHMÚ rychlosti až 220 km/h. Ještě rychlejší bylo tornádo z roku 2004, které se přehnalo Litovlí na Olomoucku. Jeho rychlost dosáhla 330 km/h. Od roku 2000 Česká republika zaznamenala na svém území dvacet tornád.
Síla tornád se měří na stupnici Fujita, která je kategorizuje od EF0 do EF5. EF0 znamená lehké poškození vegetace a žádné strukturální škody, zatímco EF5 indikuje nejsilnější formu tornáda, která má schopnost vytrhnout budovy ze základů a způsobit velké strukturální poškození, a to včetně odolných staveb, jako jsou mrakodrapy.
