Zatímco teď všichni méně či více nadšeně čekáme na včeličku s očkovací vakcínou proti covid-19, můžeme si ukrátit čas. Třeba zprávou o tom, že farmakologický gigant Pfizer letos nejspíš vydojí prodejem vakcín za každý kvartál 15 miliard dolarů. Moderna, další farma-kolos, 11 miliard. Vlastně, v součtu zisků všech současných producentů je pro ně pandemie víc než slušný byznys. Vakcína proti covidu se totiž stává v pořadí druhým nejvýnosnějším medikamentem v celé historii medicíny. Není hezké závidět, stamilionové odměny šéfmanažerům těchto společností pochopitelně přejeme. Jen bychom rádi doplnili, že to jde i jinak.
Tak trochu jiný virus
Poliomyelitida, tedy dětská přenosná obrna, s námi byla hodně dlouho. Pozůstatky znetvoření těl nakažených vysledujeme i na 6000 let starých mumiích. Mezi minulou obrnou a aktuálně pandemickým koronavirem vysledujeme jen pár letmých souvislostí: také se jedná o virovou infekci; nákaza rovněž v 95 % projde bez příznaků (a proto se tak dobře šířila). Drtivá většina nakažených si dva týdny poleží a pak se rovněž s menšími nebo většími obtížemi zotaví bez léčby. Až na necelé 1 % fatálních smolařů. Z nich asi desetina v důsledku onemocnění zemře a zbytek se bude nadosmrti počítat k zchromlým. Takže vlastně další rýmička, ne? Ne tak docela.
Byla to naprosto děsivá a doslova paralyzující hrozba, která neměla a vlastně dodnes nemá řešení. Neexistuje léčba. Jakmile se jednou nakazíte, prostě si taháte z balíku kartu. A vtip je v tom, že onoho jednoprocentního Černého Petra si někdo vytáhne vždycky. Takže se těch méně (neschopných pohybu bez pomoci, pohybujících se jen o berlích a ve skeletu) a více postižených (za které dýchaly umělé plíce a už nikdy nevystoupili ze železné rakve) nasčítaly dohromady statisíce. A proto v 50. letech, kdy ještě nebyla tématem rakovina a HIV/AIDS, byla číslem 1. snaha o nějakou zázračnou prevenci dětské obrny.
Nemáme lék, ale je tady vakcína
Když to zkrátíme, po 7 letech dost intenzivního bádání přišel lékař-virolog Jonas Edward Salk s fantastickým objevem. Ne tedy s definitivní léčbou, ale s vakcínou. Něčím, co si píchnete, a máte dost slušnou šanci, že už vás strašák obrny nemusí každý den děsit. Ta šance zprvu nebyla zářná, účinnost očkování se pohybovala ze startu kolem 60 %, a do vyšších horizontů efektivity se dobrala až za pár let. Vakcínu taky provázely nejrůznější kontroverze a při několika incidentech došlo i k infekci a úmrtím očkovaných. To už tak holt bývá. Jenže nad riziky evidentně silně převažovaly výhody očkování, které zachraňovalo miliony dalších životů. Proto se brzy rozjela nevídaná očkovací kampaň. Globální.
A nemoc, která dosud mohla přeskočit prakticky na každého a byla rozšířená všude – a jejímž přičiněním trpěly statisíce lidí po celém světě – se podařilo téměř kompletně vymýtit. Dnes jsou nakažených desítky, místo milionů. Krása. Jak se takový zázrak vlastně povedl? Nu, hlavní zásluhu na tom má opět pan Salk, který si svůj objev schválně nenechal patentovat. Takže jeho „recept“ mohl k vlastnímu blahu využít každý. Jím volně zpřístupněnou vakcínu proto začalo okamžitě vyrábět přes 90 zemí. Dětská obrna, která nikomu nedávala velké šance, rázem sama neměla proti takovému tlaku proočkované populace šanci.
Když chcete porazit nemoc, nejde vám o peníze
Co by se asi tak stalo, kdyby si Jonas Edward Salk nechal svůj objev patentovat? Podle skromných odhadů by mu vakcína mohla rýžovat kolem 7 miliard dolarů ročně. Stal by se asi hodně zámožným virologem, brzy dost možná jedním z nejbohatších mužů planety Země. Ale byla by to planeta, kde by nebyla vymýcena dětská obrna, protože patentovanou léčbu by si nemohli dovolit vyrábět všude. Dr. Salk byl sekáč. Mohl, ale nechtěl zbohatnout. I když mohl produkovat ve své době tu nejžádanější vakcínu světa. Jenže netoužil profitovat na nemoci, kterou chtěl porazit. Není hezké závidět, ale stamilionové odměny šéfmanažerům farmakologických gigantů už tolik nepřejeme. Protože to jde i jinak.
