Ztracený svět: Jurský park dorazil čtyři roky po premiéře Spielbergova průkopnického snímku podle románu Michaela Crichtona. Očekávání byla vysoká, ale po jeho vydání přišly ze strany diváků i kritiků spíše rozpaky. Přestože měl snímek celosvětový finanční úspěch, na výši výdělku a hodnocení svého předchůdce nedosáhl. Spoustu fanoušků Ztracený svět zklamal, ale co za chladným přijetím filmu stálo?
V pokračování se vydává doktor Ian Malcolm (Jeff Goldblum) na ostrov Isla Sorna, kde začal bohatý podnikatel Richard Hammond poprvé experimentovat s klonováním dinosaurů. Z ostrova chce dostat svou přítelkyni Sarah (Julianne Moore), která je součástí malé skupinky, organizované Hammondem. Ta má za cíl dokumentovat přirozený život dinosaurů na ostrově, který byl během bouře ponechán osudu. Malcolma doprovází fotograf Nick (Vince Vaughn) a terénní expert Eddie (Richard Schiff). Problémy začínají hned po přistání na ostrově. Na nebezpečnou misi se potají dostala Malcolmova dcera Vanessa (Kelly Curtis) a skupina žoldáků společnosti InGen dorazí, aby pochytala dinosaury pro zábavní park v San Diegu.
Nejlepší karty v ruce
Protože Jurský park (1993) otevřel nové možnosti vizuálních efektů a změnil způsob, jakým se filmy natáčely, vypadalo pokračování jako zaručený hit. Jenže těm, kteří toužili návrat stejné energie, napětí a vzrušení, jaké jim přinesl první Jurský park, poskytl druhý díl úplně jiné pocity. Pokračování přitom opět režíroval Steven Spielberg, který zrovna tak sledoval předlohu stejného spisovatele. Tak proč není Ztracený svět: Jurský park (1997) tak dobrý jako předchůdce?
WOW efekt Jurského parku je pryč
Viníkem je částečně i průkopnické využití animatroniky a CGI. Diváci byli ohromeni, když se na plátně poprvé objevil Brachiosaurus nebo Tyrannosaurus Rex. Ztracený svět: Jurský park trpí snahou tento efekt zdvojnásobit, což znamenalo více CGI dinosaurů ve filmu. Velké využití animatronických modelů v prvním filmu přitom působilo daleko lépe. Vytratila se ale míra překvapení. Realisticky vypadající pravěký tvor v ten moment nebyl novinkou, diváci už ho jednoduše viděli.
Koncept návštěvy vzdáleného ostrova, kde byli přivedeni k životu skuteční dinosauři, byl neopakovatelný. Poznávání Isla Nublar, projíždění krajinou, očekávání, jaký dinosaurus se objeví jako další, jak se bude chovat. To vše bylo napínavé, stejně jako boj o přežití, když se Jurský park změnil ze zázraku na místo teroru. Většina z toho je v pokračování jinak.
Dobrým příkladem je představení Velociraptorů. Zatímco v prvním filmu Spielberg pomalu buduje napětí a moment, než přijde jejich debut, ve Ztraceném světě vstupují hbití predátoři na scénu bez jakéhokoli varování. Hlavním iniciátorem děje je navíc touha Iana Malcolma zachránit přítelkyni před nebezpečím dinosaurů. Místo dobrodružného snímku má tak Ztracený svět: Jurský park spíše atmosféru jako standardní monster film.
Mnoho přepracovaných momentů
Velkým problémem pokračování je, že často vůbec nejsou potřeba. Některé filmy sázejí na návrat konceptu a postav, které představil předchozí díl, ale obohacují je novým způsobem. Jenže to funguje pouze tehdy, přináší-li pokračování něco originálního. Příkladem je poměrně dlouhá scéna ze Ztraceného světa, ve které Ian, Sarah a Nick bojují o život, když jsou uvěznění v přívěsu, visícím z útesu. Dotlačil je tam T-Rex, který udělal to samé v prvním filmu s SUV, aby pak zůstalo viset na stromě.
Dalším opakováním je, když arogantní zaměstnanec InGenu, Dieter Star (Peter Stormare), ztratí v džungli cestu a spadne ze svahu. Nejprve ho otravuje malý Compsognathus, kterého šikanoval a nepovažoval ho za hrozbu. Jeho lhostejnost se po pádu mění v hrůzu, když zjistí, že ho velká smečka tvorů obklíčí a posléze zabije. Stejným způsobem se strůjce zkázy v původním Jurském parku, Dennis Nedry, setkává se svojí záhubou. Když se pokouší uniknout s embryi dinosaurů, jeho džíp sjede ze silnice. Objevuje se Dilophosaurus, kterého se Nedry bojí, ale nevěří, že je ve skutečném nebezpečí, dokud ho setkání nestojí život.
Méně je někdy více
Steven Spielberg chtěl po obrovském úspěchu Jurského parku zopakovat podívanou v daleko větším měřítku. Více postav, více CGI, větší kulisy. Hodně tím utrpělo posledních dvacet minut filmu, kdy se režisér rozhodl přivést T-Rexe do městské aglomerace.
Myšlenka konfrontace dinosaurů s městem předpokládala, že diváky nadchne vyhlídka na staré dobré setkání s T-Rexem v úplně nových podmínkách. Dějový bod ke konci filmu ale přináší situaci, která nikdy nemá šanci být úplně prozkoumána nebo nějak rozšířena. Tyrannosaurus Rex, který dorazí do moderní civilizace, jednoduše není něco, co by mělo být vytažené v závěrečných minutách filmu. Tato „Godzillí“ část působí skutečně nevhodně a mohla zůstat v plánu na případné pokračování. Koneckonců, dění v San Diegu je nápad Spielbergova týmu: v knižní předloze tato scéna není.
Ztracený svět trpí plochými postavami
Jurský park nabídl svým charakterům příležitost prožít během děje transformaci. Došlo na zdůrazňování krutosti a nespravedlnosti života, stejně jako krásy jeho existence. Ústřední archeolog, Dr. Grant, který děti raději děsí nebo je ignoruje, něž aby se o ně staral, zapadá do obecných témat filmu. Jurský park ukazuje, že se koncepce odpovědnosti rodičovství příliš neliší od odpovědnosti spojené s přivedením dávno vyhynulého druhu na svět. Alan Grant postupně mění svůj postoj z odmítavého na otcovský, což dává filmu nádech lidskosti.
Ztracený svět: Jurský park divákovi o svých postavách odhalí jen velmi málo. Pokusy o dotvoření Malcolmova vztahu s dcerou jsou jen povrchní a film se více zabývá okázalou podívanou na dinosaury. Místo toho mu chybí vyvážení skutečnými lidskými emocemi a pocity. Díky tomu se nemohou diváci spojit s filmem a postavami způsobem, jaký nabídl Jurský park. Kde první film ukázal vzrušující a emotivní přístup, je Ztracený svět neohrabaný a postrádá srdce.
Nesrovnávejte Ztracený svět s Jurským parkem
S odstupem času je třeba zdůraznit, že Ztracený svět: Jurský park není zdaleka špatný film. V době svého vydání i mnoho let poté mu nejvíce uškodilo srovnávání s výborným prvním dílem. Ten měl mnoho času „uzrát“, protože Jurský park původně napsal Michael Crichton v roce 1983 jako scénář, který byl v roce 1990 vydán jako román. Spielberg měl tak do premiéry filmu v roce 1993 celých deset let na zpracování témat a detailů. Ztracený svět (1997) se sice nestal nezapomenutelným, ale v kontextu současné filmové tvorby zraje jako víno. Nejste sami, pokud si film s jeho přibývajícími roky ceníte stále výš.
