Dokážeme cítit strach ostatních? Lidé historicky předpokládali, že se při vzájemné komunikaci spoléháme hlavně na jazyk a zrak. Jak se říká, můžete se do někoho zamilovat, protože „jste našli společnou řeč,“ případně to byla „láska na první pohled“. Stejně tak, pokud uvidíte vycházet zpod dveří kouř, vaší první a logickou reakcí bude pravděpodobně výkřik „hoří!“
Ostatní druhy se daleko více spoléhají na čichové a sluchové podněty, než na ty verbální nebo zrakové. Někteří psi zachytí případného cizince až na vzdálenost 20 kilometrů. Můžete vidět, jak se jejich uši zvedají, když je potencionální hrozba dokonce ještě dále. Nejlepší čich má plemeno Bloodhound, jehož příslušníci dokáží sledovat pach až na vzdálenost 130 km. Psi mají samozřejmě daleko více smyslových receptorů v nose a napínáním uší si výrazně zvyšují schopnost zachytit zvuk. Ale skutečně se lidé od ostatních savců tak moc liší?
Nechte je se zapotit
V roce 2012 se nizozemští vědci rozhodli zjistit, zda dokáží lidé, stejně jako psi a jiná zvířata, cítit strach, respektive zachytit pach strachu. Sbírali pot z podpaží mužů, kteří sledovali Kubrickův horor Osvícení. Druhá skupina, které odebírali pot, sledovala „nechutné“ klipy z MTV show Jackass. Poté vědci požádali skupinu žen, aby čichaly oba typy potu, přičemž měřili pohyb očí žen ve vizuálním testu.
Ženy vykazovaly mnohem více pohybu očí, myšleno jejich rozevření, když cítily vůně ze sledování strašidelných scén, zatímco měly tendence znechuceně ohrnovat nos, když ucítily vůně mužů, kteří sledovali Jackass. Ukázalo se, že „vůně strachu“ není prázdným pojmem.
Podobný experiment proběhl v roce 2008, kdy vědci odebrali pot z podpaží testovací skupiny heterosexuálních mužů, kteří sledovali pornografický materiál. Další vzorek odebrali těm, kteří nebyli vzrušeni, nesledovali nic. Poté k oběma vzorkům přičichávaly ženy, kterým výzkumníci měřili změny v jejich mozku. Zjistili, že vzrušený pot aktivoval ty oblasti mozku, které rozpoznávají emoce a jsou zapojeny do vnímání, zatímco druhý pot žádnou podobnou reakci nezpůsobil.
Lidé vysílají pachové signály
Na téma vznikly další studie, jedna se zaměřila na studenty, dychtivé složit zkoušku, jiná zase zahrnovala seskok padákem. Prokázaly podobné výsledky. Důkazy ukazují, že mohou lidé do určité míry navzájem komunikovat prostřednictvím čichu. Zvířata přirozeně produkují feromony. Tato chemikálie se rozptyluje, aby upozornila ostatní druhy na hrozbu, přilákala členy smečky nebo vytvořila pouto mezi matkou a potomkem.
Je pravděpodobné, že si i my vybíráme partnery podle vůně. Řečeno s nadsázkou, nebudete žít celý život s někým, koho nemůžete vystát, pokud by nepoužil deodorant. Naopak, pokud vám někdo „voní“, nejspíš už jste se setkali s tím, co to ve vás vyvolává. Studie ale nejsou přesvědčené a rozchází se v tom, jestli lidé využívají feromony, jako to dělají jiné druhy. Údajně u lidí existuje vomeronazální orgán, jaký používají zvířata, ale předpokládá se, že není napojený na nervový systém, takže není funkční.
zdroj: The University of Adelaide, Grunge, NBC News, Live Science, The Guardian, Medical News Today
