Hádaví a ukřičení milovníci těstovin a rajčatových omáček, kteří jsou dobří leda tak na třetiřadou práci, při níž není co ukrást nebo pokazit. Amorální pánbíčkáři, kteří sice nechybí každou neděli na kázání v kostele, ale přes týden mají prsty v každé špíně. Výbuchy, přestřelky, popravy: to všechno přichází s nimi. Je to jedna velká prolhaná parta mafiánů! Ano, názor většinové společnosti na americké občany italského původu nebo přímo italské imigranty nebyl zrovna lichotivý. A když do toho hodil vidle italský diktátor Mussolini a stát připomínající velkou jezdeckou botu se stal oficiálním protivníkem USA? Pak se „Taliáni“ stali celonárodní nechtěnou přítěží. V tomhle podhoubí se zrodila utajená Operace Underworld.
Zasloužil by doživotí nebo provaz
Symbolem všeho, co na potomcích imigrantů z Itálie bylo špatné, se stal Charles Luciano. Kdo? Gangster se zjizvenou tváří, prvořadý špinavec a lump. A také neoficiální šéf všech šéfů, nekorunovaný král mafiánských rodin z New Yorku. Hlavní inženýr organizovaného zločinu, byznysmen s pořádně krvavýma rukama. Ještě štěstí, že ho prokurátor Dewey v roce 1936 poslal na 30-50 let do pořádně tvrdého kriminálu. Jenže stačilo šest let k tomu, aby se situace dost citelně změnila. Spojené státy vstoupily do světové války. A jejich geografická pozice: délka pobřeží, množství přístavů a potenciálních kotvišť, je činí extrémně náchylné k průniku špionů a sabotérů z Evropy.
Němci dost úspěšně blokují námořní vývoz i dovoz, do konvojů spojeneckých lodí pálí jako lovci do kachen. Existuje regulérní podezření, že agenti Třetí říše zásobují nacistické ponorky palivem a informacemi přímo z americké pevniny. I nesmlouvaví američtí velitelé na štábu musí přiznat, že vlastní pobřeží, mola, doky, přístavy – nemají pod kontrolou. „Nebyl tu ale náhodou před časem někdo, kdo měl ještě nedávno tenhle třetiřadý, rumem, rybinou a solí dochucený život pod palcem?“, padne otázka a zanedlouho je tu i odpověď v podobě hodně kontroverzního plánu – Operace Underworld. Správně, Podsvětí.
Rozvědka, právník a vyhlášení vrahouni
Na konci března 1942 si už důstojní pánové z Úřadu námořní rozvědky smlouvají přísně tajné rande. Přijde na něj Pollakoff, právník u soudu obhajující Charlese Luciana, a taky mafián a dost univerzální šéf odborů Lanza. Nabídka je obsáhlá: hlášení všeho podezřelého, umístění a patřičné krytí vlastních amerických agentů, žádné stávky a odborové bouře, žádná nečekaná zdržení vykládek válečného materiálu, žádné sabotáže. Mafiáni za to mají příslib absolutní kontroly nad doky a přístavišti. Kriminalizovaní Italoameričané, jimiž ještě včera Američané pohrdali, se mají stát neoficiálním garantem bezpečnosti pobřeží.
Charles Luciano, přezdívaný Lucky (Štístko), je pochopitelně brzy do celého plánu zasvěcen. Dočká se přestěhování do mnohem volnějšího a pohodlnějšího vězení, aby mohl snáze korigovat své kumpány. A odvádí evidentně dobrou práci. V mafiány kontrolovaných docích totiž nic neujde pozornosti. Za americkými rozvědčíky proudí i čerstvé informace z Evropy. Takže když se začne plánovat invaze na Sicílii, je Luciano na štábu generálů denním hostem. Zná totiž ty správné lidi, díky nimž mají Američané vše potřebné: špehy a zvědy, bezpečná místa k vylodění, spolupracovníky – přímo na ostrově. Co na tom, že to jsou sprostí gangsteři. Luciano se stane trumfovou kartou v plánech Spojenců, klíčem k Sicílii.
Místo metálu svobodu
Zákonodárci, soudci, vyšetřovatelé i policisté, prokurátor Dewey – ti všichni mohou jen skřípat zuby. Po válce je totiž trest Lucianovi snížen na 10 let, a posléze redukován k okamžitému propuštění. Vyhostí jej zpátky domů, do Neapole, kde bude další dlouhá léta podnikat v heroinu. Za cenné služby, které Spojeným státům poskytl, vyměnil svou beztrestnost. Štěstí mu prostě přálo. Operace Underworld proběhla v tichosti a Američané si tuhle kapitolu ze své historie raději moc nepřipouští. Nelíbí se jim představa, že museli o pomoc požádat profesionálního grázla, kterého předtím slavně poslali do basy… aby za ním pak přišli s prosíkem.
