Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud! Tentokrát do Státní věznice v Auburnu ve státě New York. Právě tady byl 6. srpna roku 1890 poprvé vykonán trest smrti za pomoci „zabijáckých proudů“, tedy poprava na elektrickém křesle. První trestanec, který měl možnost tuhle pekelně horkou novinku vyzkoušet, byl William Kemmler. Nikdo nečekal, že se první poprava elektrickým proudem změní v šokující představení.
Muž, který se nechtěně zapsal do dějin
Tento třicetiletý rodák z Filadelfie se příležitostně přiživoval jako obchodní cestující. Většinu peněz ale utápěl v alkoholu, což mu opakovaně vyčítala jeho družka, Matilda Zieglerová. Právě tu najdou její sousedé 29. března ubitou sekerou. Kemmler má zrovna po vydatném popíjení okno a nic moc si nepamatuje.
Hádky i násilí byly v jejich domácnosti na denním pořádku, dokonce se najde i svědek, kterému se měl Kemmler v opici údajně k činu doznat. Takže se případ řeší skoro sám, je to jasná vražda I. stupně. A tu ve státě New York oceňují trestem smrti. Do standardního procesu ale vstoupí silně nestandardní závěr. Debata o novém způsobu provedení trestu smrti.
Souboj AC/DC
Téma se řeší u Nejvyššího soudu, v Kongresu, je propíráno tiskem a dokonce se kvůli němu demonstruje v ulicích. Řešená otázka stojí na tom, jestli je poprava elektrickým proudem „nepřiměřeně krutým způsobem“ nebo jestli je to naprosto v cajku. Prý je. Vtipné na tom je, že Kemmlera se na názor nikdo neptá. Do soudní dohry také nečekaně vstupuje reklama. První poprava na elektrickém křesle má být totiž provedena s pomocí střídavého, nikoliv stejnosměrného proudu.
Proč by na tom mělo záležet? Inu, mašinky na stejnosměrný proud tehdy vyrábí dílny Thomase Edisona, mašinky na střídavý zase fabriky Westinghoue. A Edison chce „konkurenčnímu“ proudu přiřknout pověst zabijáka lidí. Během PR kampaně například Edison nechal střídavým proudem zabít koně, opici a slona. Kdyby se mu podařilo očernit střídavý proud i úředním zabitím člověka, měl by vystaráno. Argumentů pro a proti elektrickému proudu je přitom celá řada.
Seznamte se s Matildou
Zásadním kladem má ale být „čistota“ a rychlost provedení. Navzdory dlouhé tradici lynčování totiž nepatřili Američané nikdy k dobrým popravčím. Trestanci, pověšení za hrdlo, se často museli procukat k exitu dlouhými minutami agónie. Křeslo, už notoricky v tisku známé jako Matilda (podle Kemmlerovy oběti), to mělo elegantně vyřešit. Pravda se ukáže 6. srpna 1890.
Budíček pět ráno, skromná snídaně, modlitba. Kemmler se pak v 6.38 odebere v doprovodu 17 osob – zřízenců věznice, strážců, lékaře, ředitele a svědků ze státní rady – do popravčí komory. Kemmler se jeví být smířený: „Pánové, přeji vám hodně štěstí,“ prohlásí. „Věřím, že odcházím na lepší místo a jsem připraven tam jít. Nespěchejte, udělejte to pořádně. Já nikam nespěchám.“
Zázraky nečekal, ale tohle určitě ne
Vrchní popravčí Edwin Davis, tehdy s oficiálním titulem Nejvyššího státního elektrikáře, pak přikurtuje Kemmlera ke křeslu, připne elektrody a zatáhne za páku. První darda 1000 voltů trvá 17 vteřin. Trestanec vypadá mrtvý (a je prohlášen za mrtvého). Jenže co to? „On pořád dýchá, je jen v bezvědomí!“ Jde se na druhé kolo. To má podobu 2000 voltů po dobu 30+ vteřin. A začíná být dusno.
Tělo se totiž začíná smažit, Kemmlerova kůže praská a pálí se, z propadlých očí a úst mu vytéká krev. Temeno lebky je téměř seškvařené. Puch spáleniny nutí svědky k dávení. Třetí kolo? Problikávání uhelnatícího a kouřícího těla dalšími dávkami elektřiny. Nakonec to trvá 8 minut. Tolik, jako průměrná zpackaná poprava oběšením, jen mnohem špinavější a s extrémním zápachem.
Nebylo to posvícení, nebyla to neděle… První poprava elektrickým proudem skončila fiaskem. Tehdy se ale zrodila historie, která se v USA píše dodnes. S designově pokročilejšími potomky prastaré Matildy se pořád můžete setkat v Alabamě, Jižní Karolíně, Kentucky, Virgínii, Tennessee a na Floridě.
