Internetoví trollové a psychologie: kam může vést hejtování na sociálních sítích?

Žijí v jeskyních a pod kamennými mosty, živí se lapáním hobitů a sluneční svit je může proměnit v kámen? Ne. Dnešní trollové fungují převážně ve virtuálním světě sociálních sítí a živi jsou z emocí, které svými příspěvky a komentáři v debatách vyvolávají. Ten stav, kdy ještě nemůžeme jít do postele, protože někdo na síti nemá pravdu a potřebujeme mu to vysvětlit, jsme už nejspíš zažili všichni. Jenže u trollů to už dávno přešlo do chronické fáze, kdy jim nejde o argumentaci a fakta, ale o rozvrat diskuze, kterou pepří bludy, vulgarismy a osobními výpady až k naprosté nestravitelnosti. Vzniklá kaše jim ale náramně chutná, a s počtem debatujících, které dokázali na dálku vytočit, roste jejich apetit.

Podobné zázemí i výrazové prostředky

Co za tím stojí? Ve virtuálním prostředí se dnes vyskytuje 4,66 miliard lidí, takže fenomén trollů neunikl ambiciózním odborníkům. Psychiatr a psychoanalytik Grant Hilary Brenner, MD se tématem zabývá ve své studii, zveřejněné na portálu Psychology Today. Dospěl k tomu, že u podstatné části trollího osazenstva lze vyhledat řadu shodných rysů. V 80 % případech se jedná o muže. Ó ano, jsou velmi osamělí. Ano, dost často ještě bydlí u maminky. A do třetice ano, jejich mysl je podle Brennera přepestrou přehlídkou frustrací a život subjektivně plný neúspěchů, z nichž viní celý okolní svět a vše živé kolem sebe. Prostě lidé k pomilování. Vtip je v tom, že anonymní prostředí sociálních sítí jim konečně nabízí prostor k vyjádření, a díky datlování do klávesnice tak mohou být vidět a slyšet.

Skoro jako by byli úplně normální. Jenže nejsou, a proto dobývají svá skromná vítězství palbou vykřičníků, nadávek, rádobyvtipných gifů, a se zapnutým CAPS LOCKEM. Bez rozmyslu sytí veřejný prostor s frekvencí úderů jehličkové tiskárny, až jej úplně ovládnou, protože z něj postupně vykřičeli zástupce odlišných názorů a umrtvili jakoukoliv debatu. To je jejich satisfakce, protože přehlušením všech ostatních prosadili svou dominanci a jedinečnost, které by v reálném životě jinak nebyli schopni. Jenže tím to nekončí. Trollí jízda si obvykle říká o další nevybíravá pokračování, která postupně odkrývají další stránky charakteru a mentální výbavy trollů.

A bude hůř!

Zatímco začínající prudiči mají podle Brennera a dalších psychoanalytiků výrazný sklon k narcismu (chtějí prosadit sebe a svůj názor jako jediný správný, protože jim to lichotí), podle další odbornice, Natalie Sest z australské Federation University, School of Health Science and Psychology, pokročilí a dobře zavedení trollové mají spíše tendence dokonce k psychopatii a sadismu. Jen prostě netrápí malá zvířátka a nešikanují spolužáky (dost možná proto, že spolužáci nejspíš prve šikanovali je), ale krmí se z vyrobené virtuální tyranie. Už jim nejde o prosazení sebe a vlastní pravdy, ale o čirou negativitu. Začínající trollové mají spíše nízké sebevědomí, pokročilým narůstá až do nebeských výšek. S tím přichází i zvyšující se bezcitnost, krutost, agresivita, ztráta osobní odpovědnosti, hraniční psychotičnost.

Jinými slovy, jejich stav a projevy chování ve vztahu k okolí se progresivně zhoršují. A je otázkou, jak daleko to může zajít. V reálném životě například své neobvyklé sexuální choutky a puzení držíte zkrátka, protože veřejná deviace mrkvičky pod kabátem někde u dívčího internátu by vás přivedla před soud/za mříže/na léčení. V prostředí sociálních sítí ale takové mechanismy zatím efektivně nefungují, a umožňují postupnou gradaci trollů směrem k závažné psychopatologii. A až jim virtuální deviace přestanou stačit? Kdo ví… on-line svět nikdy bezpečným místem pro život nebyl, a trollové ho činí ještě riskantnějším.

Podobné články

Nejoblíbenější

Megalodon: mytický vrcholný predátor mohl sežrat cokoli, co se mu dostalo do cesty

Gigantický vrcholný predátor v oceánu neměl soupeře. Co bylo příčinou jeho vyhynutí, když byl megalodon tak vysoko v potravním řetězci?

Římané budovali sochy svého největšího nepřítele. Co je k tomu vedlo?

Význam sochy dnes chápeme trochu jinak, zatímco Římané je považovali za symbol síly impéria. Ale proč zvěčňovat nepřítele?

Žralok jako hrozba. Jaká je šance, že vás napadne? Co dělat, když se to stane?

Žralok je na vrcholu potravního řetězce. Řídí se instinkty, ale někdy dělá chyby. Jaká je šance, že zaútočí? Jak se zachovat?