Žijí v jeskyních a pod kamennými mosty, živí se lapáním hobitů a sluneční svit je může proměnit v kámen? Ne. Dnešní trollové fungují převážně ve virtuálním světě sociálních sítí a živi jsou z emocí, které svými příspěvky a komentáři v debatách vyvolávají. Ten stav, kdy ještě nemůžeme jít do postele, protože někdo na síti nemá pravdu a potřebujeme mu to vysvětlit, jsme už nejspíš zažili všichni. Jenže u trollů to už dávno přešlo do chronické fáze, kdy jim nejde o argumentaci a fakta, ale o rozvrat diskuze, kterou pepří bludy, vulgarismy a osobními výpady až k naprosté nestravitelnosti. Vzniklá kaše jim ale náramně chutná, a s počtem debatujících, které dokázali na dálku vytočit, roste jejich apetit.
Podobné zázemí i výrazové prostředky
Co za tím stojí? Ve virtuálním prostředí se dnes vyskytuje 4,66 miliard lidí, takže fenomén trollů neunikl ambiciózním odborníkům. Psychiatr a psychoanalytik Grant Hilary Brenner, MD se tématem zabývá ve své studii, zveřejněné na portálu Psychology Today. Dospěl k tomu, že u podstatné části trollího osazenstva lze vyhledat řadu shodných rysů. V 80 % případech se jedná o muže. Ó ano, jsou velmi osamělí. Ano, dost často ještě bydlí u maminky. A do třetice ano, jejich mysl je podle Brennera přepestrou přehlídkou frustrací a život subjektivně plný neúspěchů, z nichž viní celý okolní svět a vše živé kolem sebe. Prostě lidé k pomilování. Vtip je v tom, že anonymní prostředí sociálních sítí jim konečně nabízí prostor k vyjádření, a díky datlování do klávesnice tak mohou být vidět a slyšet.
Skoro jako by byli úplně normální. Jenže nejsou, a proto dobývají svá skromná vítězství palbou vykřičníků, nadávek, rádobyvtipných gifů, a se zapnutým CAPS LOCKEM. Bez rozmyslu sytí veřejný prostor s frekvencí úderů jehličkové tiskárny, až jej úplně ovládnou, protože z něj postupně vykřičeli zástupce odlišných názorů a umrtvili jakoukoliv debatu. To je jejich satisfakce, protože přehlušením všech ostatních prosadili svou dominanci a jedinečnost, které by v reálném životě jinak nebyli schopni. Jenže tím to nekončí. Trollí jízda si obvykle říká o další nevybíravá pokračování, která postupně odkrývají další stránky charakteru a mentální výbavy trollů.
A bude hůř!
Zatímco začínající prudiči mají podle Brennera a dalších psychoanalytiků výrazný sklon k narcismu (chtějí prosadit sebe a svůj názor jako jediný správný, protože jim to lichotí), podle další odbornice, Natalie Sest z australské Federation University, School of Health Science and Psychology, pokročilí a dobře zavedení trollové mají spíše tendence dokonce k psychopatii a sadismu. Jen prostě netrápí malá zvířátka a nešikanují spolužáky (dost možná proto, že spolužáci nejspíš prve šikanovali je), ale krmí se z vyrobené virtuální tyranie. Už jim nejde o prosazení sebe a vlastní pravdy, ale o čirou negativitu. Začínající trollové mají spíše nízké sebevědomí, pokročilým narůstá až do nebeských výšek. S tím přichází i zvyšující se bezcitnost, krutost, agresivita, ztráta osobní odpovědnosti, hraniční psychotičnost.
Jinými slovy, jejich stav a projevy chování ve vztahu k okolí se progresivně zhoršují. A je otázkou, jak daleko to může zajít. V reálném životě například své neobvyklé sexuální choutky a puzení držíte zkrátka, protože veřejná deviace mrkvičky pod kabátem někde u dívčího internátu by vás přivedla před soud/za mříže/na léčení. V prostředí sociálních sítí ale takové mechanismy zatím efektivně nefungují, a umožňují postupnou gradaci trollů směrem k závažné psychopatologii. A až jim virtuální deviace přestanou stačit? Kdo ví… on-line svět nikdy bezpečným místem pro život nebyl, a trollové ho činí ještě riskantnějším.
