Fantastický objev prakticky netknuté hrobky faraóna Tutanchamona 4. listopadu 1922 nastartoval novou vlnu egyptologie a světového zájmu o stará království v údolí Nilu. A vstup do pohřební komory v únoru 1923 byl ještě větší senzací. Za „popularitu“ byla částečně odpovědná i legenda, že všechny, kteří zlatý hrob mumifikovaného mocnáře znesvětí, postihne Tutanchamonova kletba. Byla to jen strašidelná povídačka? To posuďte sami.
Přímo u vykopávek bylo tehdy přítomno 51 lidí, ale o osudech kopáčů mnoho nevíme. Zato známe neradostné osudy „objevitelů“. Archolog George Herbert, hrabě z Carnarvonu, egyptským vykopávkám fandil a podporoval je svou osobní účastí. Byl to muž, který slavnou hrobku „otevřel“ a vstoupil do ní jako první. Jenže pár dní poté si prý „rozdrásal svědivý štípanec od moskyta na svém předloktí“. Prkotina? Skončilo to tetanem a otravou krve. Šest týdnů zápasil o život ve zběsilých bolestech, než prohrál.
Kletba? Ruku na to!
Předtím, než se jeho zdravotní stav definitivně zkomplikoval, obdaroval svého přítele Bruce Inghama zvláštním suvenýrem. V papíru zabalenou rukou faraóna, dokonce i s přívěskem na předloktí. Náramkem, na kterém stálo (což tehdy netušili) napsáno: „Proklínám každého, kdo pohne s mým tělem“. Inghamův rodný dům, vcelku slušné šlechtické sídlo, krátce na to vyhořel. A když jej rekonstruoval? Ještě méně očekávaně ho vyplavila velká voda.
Na zápal plic se dá umřít i dnes, ale v roce 1923 se na něj umíralo vcelku dost. Proto nikoho nevzrušila smrt George Jaye Goulda, bohatého podnikatele a krále železnice, který egyptské vykopávky štědře sponzoroval. Dá se říct, že bez jeho finanční pomoci by slavný objev nebyl nikdy možný. A jako ten, kdo za narušení hrobky platil, musel i on zaplatit.
Zdravotní stav Aubrehyo Herberta, bratra slavného archeologa, nikdy nepatřil k nejlepším. Ale svých posledních 5 měsíců, shodou okolností právě 5 měsíců od otevření hrobky, strávil v temnotách. Kvůli infekci totiž oslepl, a posléze zemřel – na otravu krve – po zpackané zubní operaci. Náhoda? Počínaje jeho skonem se začíná hovořit o prokletí, které si na těch, co otevřeli faraónův hrob, vybírá po tisíciletích svou daň. Tutanchamonova kletba ve veřejném povědomí naplno ožila.
Vzkaz napsaný vlastní krví
A mluví se o tom opravdu často a všude. Těžko říct, jakými existenčními výzvami tehdy prochází archeolog Hugh Evelyn-White. Asi to byla síla, protože se roku 1924 pověsí za hrdlo (to není klasické oběšení). A než zemře, vykašlávanou krví z vlastní natržené průdušnice má na zeď napsat: „Podléhám kletbě, které nemohu vzdorovat“. Není to klasický dopis na rozloučenou, ale evidentně velmi osobní vzkaz.
Požár domu zachvátí i sídlo dalšího archeologa, účastnícího se slavných vykopávek. Aaron Ember mohl skončit jako nepojištěný žebrák, ale věřil, že kniha, kterou měl právě v hořícím domě rozepsanou, mu vydělá miliony. Proto se vrhl do plamenů, aby nehotový rukopis zachránil. Uhořel. Dílo bylo mimochodem plně inspirováno slavným objevem a neslo titul Egyptská kniha mrtvých.
Jako druhý v pořadí vstoupil do faraonovy hrobky Richard Bethell, sekretář lorda Herberta. Aby evidoval jednotlivé nálezy. Až do roku 1929 se zdálo, že se mu kletba vyhýbá. Sice u něj předtím dvakrát hořelo, a jako z udělání 2x zrovna v té místnosti, kde skladoval artefakty z pohřební komory, ale to s kletbou prosím vůbec nesouvisí.
Ozáření, jedovatí hadi i šílenství
A jistě s ní nesouvisí ani to, že Bethell v roce 1929 umírá na udušení, sedě v křesle v luxusním klubu pro gentlemany. Kromě zástavy dechu mu vlastně nic nechybělo, konstatoval koroner. Další obětí se stal Sir Archibald Douglas Reid. Lékař expedice a průkopník rentgenování. Přesně to pak bylo příčinou jeho smrti. Tři dny v kuse se pokoušel pořídit co nejlepší rentgenový snímek faraona, aby do dalších tří dnů zemřel na extrémní ozáření.
James Henry Breasted, další z archeologů, zemřel (vcelku přirozeně) až v roce 1935. Ve dnech po nálezu mu ale k smrti nechybělo mnoho. Do jeho stanu se totiž vloudila kobra, což je mimochodem jeden ze zvířecích symbolů faraónské moci. Sežrala mu kanárka v kleci. Nechybělo ale mnoho a jejím jedem mohl klidně sejít mezi prvními.
Howard Carter, poslední z archeologů, nebyl stižen ohněm ani záhadnou smrtí. Vlastně, dožil se 64 let a umřel na nádor. Jenže smrt všech jeho přátel a kolegů ho dost silně poznamenala na duši. Dá se říct, že se zbláznil. Jak silně na něj Tutanchamonova kletba zapůsobila, vypovídá nejlépe jeho náhrobek, na kterém je vytesána „omluva“ vládcům údolí Nilu a Théb, s přáním milionů let nikým nerušené existence.
