Hrůzy zákopového boje zapsaly do širokého povědomí nekonečné bitvy o pevnost Verdun. Desetiměsíční poziční zápas, který prohnal na obou stranách linie mlýnkem na maso 300 000 těl, patří k nejznámějším událostem I. světové války. Jenže i východní fronta měla svůj „vlastní“ Verdun. Carskou pevnost Osowiec-Twierdza, která se proslavila tím, že zde 6. srpna 1915 na straně obránců bojovali i oživlí mrtví.
Dobýt pevnost za každou cenu
Pevnost Osowiec byla severozápadní výspou impéria, a proto se poměrně záhy dostala do hledáčku postupující 8. německé armády. Dobýt ji zkusili hned třikrát. Dvakrát to skončilo dělostřeleckým masakrem, potřetí zombie-apokalypsou. To když polní maršál Paul von Hindenburg přišel s nápadem, že bude nejlepší v rámci dělostřelecké přípravy před útokem slovanské maso trochu podusit. Nejen ve vlastní šťávě, ale i v otravných plynech.
Asi se hodí zmínit, že v předchozích měsících už obránci od Němců obdrželi masáž v podobě 1 milionu zásahů minometů a dělostřeleckých granátů a 250 000 zásahů těžkými zbraněmi, ale to prý co do intenzity silně překonala baráž z 6. srpna. Ofenzivu tedy zahájilo ostřelování pevnosti artilerií, která nesoptila jen „konvenční“ výbušnou munici, ale i granáty s toxickými složkami, bromem a chlórem.
Na zteč!
Smrt v nejrůznějších podobách pálilo na Osowiec 24 těžkých kusů ráže 150 milimetrů, ale i dalších 30 dělostřeleckých baterií, po dobu dvou hodin, nepřetržitě. Areál pevnosti a přilehlých zákopů a obranných postavení byl dokonale a do hloubky přeorán. Na polámaných stromech viselo chlorem zežloutlé listí, půda se „zelenala“ fosforeskující toxickou zelení, vzduch byl naprosto nedýchatelný. Všude bylo naprosté ticho.
A tehdy vydal Hindenburg povel k útoku. Jeho muži – 14 batalionů (cca 8000 mužů) byli na vražedné klima dobře vybaveni plynovými maskami, takže se nepočítalo s odporem. Rusové totiž plynové masky neměli a vzhledem k intenzitě dělostřelby se nepočítalo s tím, že by někdo z 500 obránců 226. pluku a zhruba 400 příslušníků milic uvnitř pevnosti mohl zůstat naživu. Přepočítali se.
Zombie vrací úder
Procházka absolutně zdevastovaným pásmem až do jádra pevnosti probíhala bez větších komplikací. Jenže pak se něco stalo: z kráterů, ve kterých ležely šrapnely roztrhaná těla, se začali zvedat podivné postavy. Vzdáleně připomínaly vojáky v ruských uniformách. Ti, co přežili palbu i plyn. Tedy – přežili… krvácely jim oči, obličeje a oblečení měly pokryté vlastní vykašlanou krví. Dílem proto, že se vdechnutý chlor v jejich plicích měnil na kyselinu chlorovodíkovou a leptal je zevnitř. Doslova umírali s každým výdechem a trhaným krokem. Poručík Leonid Karpovič Kotlinsky, nejvyšší dosud přeživší šarže uvnitř pevnosti, vypadal podobně. Přesto dokázal zformovat z téhle zombie-armády protiútok.
Německé vojáky čekalo několik nehezkých lekcí: poprvé je porazil šok a zděšení, protože nemrtví ruští vojáci vypadali jako poslové z Pekla, které sami vytvořili. Podruhé je zaskočila palba těch několika živých mrtvol, která je obrátila na útěk. Cestou se ale zasekli na vlastních „dokonalých“ protipěchotních překážkách a ostnatých drátech. Čas, o který tím přišli, přispěl k třetí lekci. Rusové totiž dokázali zprovoznit pár děl a kulometů, a začali prchajícím Němcům pálit do zad. Role se obrátily, útočníci neměli šanci.
Krví zaplacené zkušenosti
Pevnost Osowiec tehdy nepadla, ubránili ji mrtví. Doslova, protože většina z nich utrpěla plynem „tělesná poškození neslučitelná se životem“ a do večera byli po smrti. Svou pozici ale uhájili. O útoku mrtvých mužů pak oslavně psali noviny po celém světě. Takové válečné drama tu ještě nebylo.
Němci pochopili, že chemické zbraně nejsou úplně spolehlivým řešením a příště s jejich použitím více otáleli. Rusové zase zjistili, že bez plynových masek to prostě nepůjde. Obránci „přežili“ jen díky hadrům, nasáklým vlastní močí. Neporažená pevnost Osowiec byla ale krátce po této ofenzivě opuštěna. Byla příliš předsunutým a obtížně ubránitelným postavením. A příště by už mrtví povstat na její obranu nemuseli.
