Proslulí svou divokostí a nebojácností, vikingové jsou jedni z nejznámějších a nejpopulárnějších válečníků historie. Seveřané raného středověku se objevují v televizních show, filmech, videohrách, knihách i komisech po celém světě. Po boku Sparťanů a samurajů byli zvěčněni jako největší válečníci dějin, s nenasytnou touhou po krveprolití a drancování.
Ale kromě toho, že byli vikingové bezpochyby impozantní nájezdníci mezi 8. a 11. stoletím, byli zároveň přetvořeni popkulturou během staletích poté. Karikatura brutálního, celoživotního válečníka je zavádějící. Ve skutečnosti byla většina vikingů vlastně poměrně civilizovanými průzkumníky, a to na plný úvazek. Od jejich oblékání až po způsob života, všudypřítomné vikinské mýty zakalují naše současné chápání těchto historických mořeplavců.
Mýtus č. 1: Nosili rohaté helmy
Obyčejná představa vikinga je vysoký, svalnatý pořez, se sekerou v jedné ruce a rohem na pití v druhé. Samozřejmě nechybí blond vlasy, lezoucí z pod rohaté helmy. Tento klasický mýtus už začíná z představ pomalu mizet, ale rohatá helma patřila dlouho k nejznámějšímu vyobrazování seveřanů.
Tento prvek vstoupil do veřejného povědomí v 19. století a zasloužili se o to tvůrci divadelních představení. V opeře se objevili nájezdníci v rohatých a okřídlených helmách poprvé a další taková díla vyobrazení převzala. S tímto zastrašujícím vzhledem vypadá nositel jako divoké zvíře, ale pro boj zblízka je to prvek dost nepraktický a nemá rozumný význam. Barbarský válečník s rohatou helmou daleko později zakořenil ve fantasy žánru. Archeologové odryli pouze minimalistické a praktické helmy, které občas mají chránič nosu.
Mýtus č. 2: Pohřbívali do moře
Vikinský pohřeb je dalším oblíbeným obrazem jejich života. Tělo je umístěno na loď, která je po odražení od břehu podpálena vystřelenými hořícími šípy. Drtivá většina vikingů byla pohřbena na velkých pohřebištích nebo spálena na hranicích. Někteří velmi bohatí vikingové nebo jarlové byli pohřbíváni ve svých dlouhých člunech, ale na souši, přičemž trup lodi sloužil jako rakev. Není pravděpodobné, že by byli vládcové pohřbívání na moři.
Drakkar byl pro vikinskou existenci životně důležitý. Tyto dlouhé lodě byly postavené odborně a plýtvání jimi nedávalo žádný smysl. Vypálení dokonale funkční lodi na počest padlého přítele je nepraktičností, ke kterým se vikingové neuchylovali.
Mýtus č. 3: Ovládali Skandinávii
Vikingové bývají považováni za vládce Skandinávie a název se občas používá v obecném smyslu k označení středověkých obyvatel tohoto regionu. Menší skandinávká království byla sloučena do království Dánska, Švédska a Norska, ale většina klanů severských mořeplavců měla svá vlastní, více lokalizovaná vedení.
Pro mnohé z nich byla výprava na moře jen letním sezónním „zaměstnáním“. Ve skutečnosti se totiž jen malá část Norů vydala na moře. Na severu Skandinávie a částech dnešního Ruska v těchto časech pobývali také polokočovní Sámové, kteří s Nory obchodovali a uzavírali sňatky, ale jejich kultura byla odlišná.
Mýtus č. 4: Byli to necivilizovaní surovci
Vikingové měli na starost především průzkum a hledání obchodních cest. Pokud jde o dosaženou vzdálenost, málokdo v historii překonal úspěchy vikinských průzkumníků. Směrem na západ se jejich lodě dostaly k břehům Severní Ameriky zhruba pět století před tím, než k nim doplul Kryštof Kolumbus. Na východ zase dorazili až do Bagdádu, centra islámské říše. Obchodování a průzkum tak byly nejspíš důležitější, než přepadávání. Proč jsou tito mořeplavci tak často spojováni s brutálním bojem a drancováním?
Odpověď nespočívá v tom, jak často útočili, ale spíš kde. Kláštery byly jejich běžným cílem: byly jen lehce bráněné, zásobené kořistí a jídlem, a navíc důležité pro soupeřící náboženskou frakci. Všechny dobré důvody pro úder vikingů. Náboženské pronásledování pohanských seveřanů mohlo také inspirovat vikingy k pomstě.
Jejich pověst vznikla kvůli faktu, že kláštery patřily k místům s nejvyšší gramotností. Takže násilné činy severských nájezdníků byly dokumentovány a podrobně popsány přeživšími mnichy. Sasové (později Britové) strážce chrámů uctívali a jejich říše v průběhu staletí pokračovala v kolonizaci velké části světa, který tak ovlivnila. Proto podobné vnímání vikingů obstálo ve zkoušce času až do dnešních dnů.
