Jak doma řešíte základní principy ne-výchovy? Waldorfská nebo Montessori? Čím podporujete rozvoj nezávislé osobnosti svého frackovitého dítěte poté, co se vrátilo z lesní školky? Necháte ho svobodně vybrat si bio-mrkev, kterou mu najemno přepasírujete přes peruánský lapač snů? Ne, vážně: váš živý zájem o to, jak se vaše dosud sexuálně nevyhraněné TO rozvíjí, je naprosto v pořádku. Každé století má totiž své módní trendy. A zrovna tak jako máte vy dnes, měli jasno i rodiče v 19. století. Jak tehdy správná výchova vypadala?
„Nikdy mu nedávejte to, co zrovna chce,“ zní rada pro výchovu dítěte z roku 1869. Frustrované ratolesti stejně nevědí, co potřebují. A kdo to ví nejlépe? Jejich chůva! Protože matky, které tráví čas se svými dětmi, zbytečně zanedbávají domácnost. Jak dopřát batoleti čerstvý vzduch ve městě? Pořiďte mu okenní klec. Malou drátěnou voliéru, ať má povětří dosyta. A doživotní trauma/závratě k tomu. Není to vtip, tyhle klece se až do roku 1930 prodávaly lépe, než kočárky. Protože prý byly bezpečnější.
A přejeme dobrou chuť!
Správná výživa? Jedničkou na jídelníčku by měly být brambory. I několikrát za den. Místo pamlsků pak plátek suchého chleba. Překvapivě, byť se touhle silně karbovanou dietou živily celé generace, žádné dítě si na nutriční nouzi nestěžovalo. Teprve ve 20. letech 20. století se doporučované menu rozšířilo o další dvě položky: mrkev a tuřín. Kolikpak položek asi doporučují výživoví pedo-poradci dnes? Něco se ale nemění. Ti malí trpaslíci i tenkrát v jednom kuse řvali.
Třeba proto, že se jim prořezávali první zoubky. Co s tím? Zkusit můžete umělé dásně s neméně umělými zuby. Takové obří kovové monstrum, s nimiž dítě vypadá jako hladový démon. Výsledkem bude asi zánět dásní. Anebo můžete zoubkům pomoci tím, že s pomocí domácí sady skalpelů dásně naříznete. Z takové infekční deformace se asi jen tak nevzpamatuje. Máte pětidenní nemluvně a pořád řve? Dejte mu 25 kapek patentního dětského sirupu PPP! Fantastický vynález, obsahující 50 % alkoholu. Možná usmažíte jeho mozkové buňky a dopřejete mu první otravu – ale bude konečně zticha.
Že líh pro kojence není šťastná volba?
Pořád tu máme laudanum. Spoustu laudana. Roztoku opia, po kterém neucítíte nic, ani kdyby vám řezali nohu. Na klidné spaní se dětem podávalo po celém vyspělém světě dlouhé generace. Opium bylo univerzálním dětským lékem na všechno, od neklidnosti, průjmu až po horečky. Ne, nic z toho neléčilo, ale nikdo si už nestěžoval. Pro děti netečné jsou tu zase kokainové pilulky a na kašlíček je nejlepší pořádná lžička léku od Bayera. Jmenuje se Heroin. Ano, přesně tak. Myslíte, že má vaše dítě tasemnici? Ať pije terpentýn! Na úplavici nebo otoky je nejlepší rtuť. Odstávající uši „léčíte“ tím, že za ně sypete sůl. To přeci musí zabrat, ne?
Konfliktní výchova pana otce
Mluví vulgárně? Ne že bychom se mu po takových léčebných kúrách (pokud je přežilo) divili. Dejte mu sníst mýdlo. A zatímco mu louh z rozpuštěných lidských kostí bude leptat vnitřnosti, může s pěnou u huby přemýšlet o tom, co udělalo špatného. Správná výchova radí, že škoda rány, která padne vedle. Jen prosím pozor, ať úroveň trestů můžete stupňovat.
Kniha otců z roku 1866 hovoří jasně. Bolest je očišťující, má být důrazná a krátká. Hezky ručně, rákoskou, opaskem, praklem na koberce – a holí nebo bičem až nakonec. Vyháníte z mladého těla Ďábla, takže silou nešetřete. Pohádky na dobrou noc mají být patřičně děsivé, s morálním poučením na konci. A malým chlapcům v postýlce udělá ještě šikovná chůva rukou dobře, aby měli klidné spaní. Aspoň něco, viďte?
Kouzelné na celém tom výčtu děsivostí je to, že v 19. století byli lidé (zvlášť ti, kterým záleželo na blahu vlastních dětí) skoro stoprocentně přesvědčení, že takhle je to správně a nejlíp. Byl to mainstream té nejlepší známé praxe a vrchol dostupné péče. Teď jsme o pár desetiletí dál a výchova vypadá úplně jinak. Nebo ne? Ne, jen jsme znovu stoprocentně přesvědčení, že dnes to děláme správně a pro jejich dobro.
