Všechno, na čem jsme si schopni „újíždět“, jinak řečeno být závislí, je droga. O cukru tohle platí dvojnásob. I když se o jeho škodlivosti píše už roky, přesto se nám doslova vryl pod kůži a většina z nás je na něm závislá – v pravém smyslu toho slova. Nahradit ho umělými sladidly je cestou od čerta k ďáblu. Pokud cukr nedokážete vysadit, zkuste alespoň jiné zdravější varianty.
Platná legislativa říká, že cukrem se nazývají všechny monosacharidy a disacharidy, přítomné v potravině. Čeho je už příliš? Podle doporučení Amerického úřadu pro bezpečnost potravin a léčiv (U.S. Food & Drugs Administration) by měl cukr tvořit maximálně 10 % z celkového denního příjmu. Mnozí z nás jsou ovšem schopni zkonzumovat mnohonásobně víc, vědomě či nevědomě.
Svět ujíždí na cukru
Že je svět globálně závislý na cukru, potvrzují letité statistiky. Jen za posledních padesát let se spotřeba cukru celosvětově více jak ztrojnásobila. Bavíme se o vyspělých zemích světa, kde lidé konzumují o 500 kalorií denně navíc jen z přidaného cukru. Jeho přemíra přitom stojí za celou řadou zdravotních problémů a civilizačních chorob. Vědeckou studii na toto téma napsali a v rozhovoru pro deník The Guardian rozvedli vědecký pracovník kardiovaskulárního výzkumu James J. DiNicolantonio a kardiolog James H O’Keefe, oba z kansaské Saint Luke’s Mid America Heart Institute. Vysoká konzumace cukru podle jejich slov vyvolává nadměrnou stimulaci mozkových center a některých receptorů, což je, velmi zjednodušeně řečeno, spouštěč návykové reakce, srovnatelné s kokainem. A to doslova.
Jako příklad uvedl DiNicolantonio studii, kdy pokusné krysy dostávaly na výběr mezi kokainem a vodou se sladidlem, respektive sacharinem. Celých 94 % krys sáhlo po slazené vodě, a to i těch, které byly předtím na kokainu závislé. Obdobný výsledek přinesl ve stejné studii souboj kokainu s rafinovaným cukrem.
Může za to genetika
Vrátíme-li se na začátek, není divu, že jsme si cukr oblíbili. Máme to prostě v genech. Rozpoznávání sladkého totiž hrálo důležitou roli u našich předků. Lidé dávno vědí, že všechno, co je sladké, dokáže dodat potřebnou energii, a také brzy zjistili, že sladká potravina není zkažená a je „bezpečná“ jako potrava.
Dietní jídla vás nespasí
Cukr je dokonce i tam, kde byste ho stěží čekali. V dobré víře se denně miliony lidí snaží snížit svou váhu tím, že sází na nejrůznější diety a low-fat potraviny. To je ale další past. Proč? Když odstraníte z potraviny tuk, zbavíte jí současně i chuti. A tak výrobci potravin do těchto pokrmů přidávají jiná vylepšovadla, jako mouku, zahušťovadla, sůl a nebo zmiňovaný cukr. A tak ti, kteří se vydali na cestu zdravějšího životního stylu a štíhlejší figury, sahají po nízkotučných variantách, aniž by tušili, že tím zároveň svojí snahu totálně sabotují.
Zapomeňte na umělá sladidla
Ne, nejsme zastánci vyřazování čehokoli z jídelníčku, ale i umělá sladidla mohou být totálně kontraproduktivní. Tím nejjasnějším příkladem jsou limonády bez cukru. Tím, že jsou umělá sladidla přeci jen sladká, předávají mozku podobný signál, že jsme právě pozřeli cukr. A to je spouštěč pro uvolnění inzulínu. Část z něj tělo zpracuje metabolicky a část přemění na zásobní glykogen, který se pěkně ukládá do jater i svalů. Dalším argumentem proti umělým sladidlům je fakt, že o nich dosud víme i v této moderní době pramálo a nikdo z nás jistě nechce být pokusným králíkem potravinářského průmyslu.
Pod čím byste těžko hledali cukr
Nezbývá nám nic jiného, než se pustit do čtení etiket jednotlivých potravin, nebo alespoň z počátku, než si vytvoříme pravidelný nákupní seznam. Tedy pokud vám přidaný cukr není lhostejný. Dejte si pozor, cukr má mnoho názvů a často se skrývá i tam, kde to není úplně patrné.
Pozor dejte na kukuřičný sirup, třtinovou šťávu, dehydrovanou třtinovou šťávu, galaktózu, agáve sirup, fruktózu, koncentrát z ovocné šťávy, maltodextrin, maltózu, mannitol, melasu, sukrózu, sorbitol, glukózu, karobový sirup, laktózu, ethyl maltol nebo javorový sirup. Výčet zdaleka není celý.
Čím cukr nahradit?
Nejlepší je přestat cukr používat, když to není potřeba. Sladké si dávat v podobě čerstvého nebo sušeného ovoce a zeleniny. Pokud si ale třeba svůj ranní šálek čaje nebo kávy bez sladké chuti nedokážete představit, existují přeci jen přírodnější varianty. Některé jsou dokonce i zdraví prospěšné.
Rýžový sirup
Jde o zdravou alternativu rafinovaného cukru. Nachází se v něm malé množství draslíku, hořčíku, manganu a zinku. Organický rýžový sirup je i zdrojem vitamínů skupiny B. Největší předností rýžového sirupu je nulový obsah fruktózy. Jde o tekuté jemné sladidlo, které se hodí jak na slazení nápojů, tak i na vaření nebo pečení.
Kokosový cukr
Vyrábí se z nektaru kokosového květu. Dominuje sladidlům s nízkým glykemickým indexem. Glykemická hodnota potravin udává, jak moc a jak rychle se může zvýšit hladina cukru v krvi. Potraviny s nízkým glykemickým indexem jsou velmi příznivé pro náš organismus, protože způsobují pomalé a stabilní zvýšení hladiny cukru v krvi.
100 gramů kokosového cukru má pouhých 380 kalorií a 2,7 gramů fruktózy. Kromě toho je bohatý na draslík, hořčík, železo, zinek, síru a měď. Nenechte se mýlit, jeho chuť je mírně karamelová, nechutná po kokosu. Pozor na levné varianty. Čistý kokosový cukr má svou cenu. U laciných variant je běžné, že takzvaný kokosový cukr obsahuje palmový olej, cukr z datlovníku a siřičitan sodný, který se používá k vysušení. I tady se tedy čtení etiket nevyhneme.
Manukový med
Říká se mu také „tekuté zlato“ nebo dávnověkký zázrak. Neoddiskutovatelnou výhodou jsou jeho antibakteriální vlastnosti, díky kterým se odlišuje od běžných medů. Znali ho už třeba Římané a Řekové, používal se na vaření nebo dochucování. Med se jmenuje podle keře, který včely opylují. Jde o Leptospermum Scoparium, malý strom rostoucí na území Nového Zélandu a Austrálie. Kromě cukru obsahuje tento med aminokyseliny, vitamíny typu B, železo, draslík nebo vápník a zinek.
