Přátelé bez výhod: potřebujete milion followerů nebo sedm statečných?

Prožitek štěstí a subjektivní pocit spokojenosti s vlastním životem, duševní pohodu a celkově vyrovnanější psychologicko-osobnostní profil. To vše nám poskytuje přátelství s jinými osobami. Přátelé prostě dělají náš život veselejší. V této ódě na přátelství ale zaznívají i nelibé tóny.

Anatomie přátelství

Předně: všechny tyhle zmíněné benefity prokazatelně platí jen u lidí, kteří běžně zažívají určitý stupeň sociální izolace. Takže ano, účetní, který pět dní v týdnu tráví v suterénní kanceláři a jehož jediným společníkem je mluvící fíkus, má psychický prospěch z toho, když v pátek vyrazí s reálnými kamarády na denní světlo.

U lidí, kteří žijí „vysoce společenským“ životem, není pozitivní efekt patrný. Trávit spoustu času s přáteli pořád prostě stírá rozdíl mezi hezkým zážitkem a průměrem. A samozřejmě, jsou tu ještě lidé „uzavření“ v naplňujících vztazích. A notoričtí introverti. Ti první si vystačí s rodinou/partnerem, aniž by jejich psychika zásadním způsobem trpěla nedostatkem sociálního kontaktu. Ty druhé pak sociální kontakt vyloženě dusí.

Takže s jednostranným pohledem na přínosy přátelství to zase tak divoké není. Přátelé jako faktor sociálních aktivit dokáží zlepšit kvalitu našeho života o 5-12 % a snížit o 4-8 % symptomy deprese. Mnohem méně, než by se čekalo. Přitom negativa úplné absence přátel a kontaktu pak dopadají na 70 % lidí, typicky důchodců. Jak se v tom rozporu vyznat?

Mnoho dobrého škodí

Z čísel patrný nesoulad má jednoduché vysvětlení. Určité množství přátel je fajn, ale od jisté hranice počtu se pozitiva vytrácí, protože už promrháváme vlastní sociální potenciál. Extroverti mají sice spoustu přátel, ale cenou za to je slabší kvalita těchto přátelství.

Introverti mají přátel hrstku, ale zato pořádných. A ti jim vynahrazují davy „známých“. Když přijde na tíživé životní situace, jindy sympatičtí a přáteli obklopení extroverti zůstávají dost izolovaní.

Kolik už je příliš?

Platí, že pokud přesáhne počet sociálních kontaktů určitou mez, benefitů pro duševní zdraví začíná ubývat a mění se v negativa. Onou mezí je v průměru západního světa podle posledního výzkumu cca 5 osob, se kterými máte těsnější vztah.

To je počet, při kterém narazíte na kognitivní práh; emoční únavu, přesycení. Mimo jiné level, kdy ještě dokážete být svým skutečným přátelům oporou. Je to hranice, při které ještě nepřečerpáváte kontakt s přáteli na úkor rodiny. Až potud asi jasné. Jenže s tím vším dnes mávají sociální sítě.

Lajky pod statusem lidi nenahradí

Naše bubliny virtuálních přátel čítají v průměru 500+ osob. Profilů, nikoliv skutečných osob. Jen obrázky cílené sebe-prezentace cizích lidí. A byť se může zdát, že tím kolem sebe vytváříme vlnu pozitivity a sociálních kontaktů, ve skutečnosti nás to uvrhá do totální izolace.

Přátelé z FB nejsou skuteční přátelé, s nimiž by nám digitální kontakt garantoval benefity pro duševní zdraví. Sociální sítě vytváří zdání, že přátele máme a jsme v pořádku.

Ve skutečnosti nás uzavírají do nebezpečné iluze, ve které si vlastní osamělost neuvědomujeme. Často navzdory tisícům followerů a sledujících nemáme ani těch 5 skutečných přátel. A depresím jsme kvůli tomu blíž, než opuštění důchodci.

Podobné články

Nejoblíbenější

Skutečně dokážeme cítit pach strachu a dalších emocí?

Při komunikaci se spoléháme hlavně na jazyk a zrak. Jak podstatnou roli hraje u lidí nos a dokážeme pomocí čichu cítit strach?

Válka o Falklandy: 40 let po konfliktu je „speciální operace“ na ostrovech stále nezacelená rána

Vždy během května jsou Las Malvinas v Argentině v centru pozornosti. Válka o Falklandy je pro spoustu místních stále živým tématem.

Obnovitelné zdroje energie: je možné jimi ze 100 % zásobovat Zemi?

Nenaplnitelná utopie nebo budoucnost přežití lidstva? Mohou naší planetu ze 100 % zásobovat pouze obnovitelné zdroje energie?