Na strach můžeme nahlížet z mnoha úhlů pohledu. Strach je, stejně jako celá řada jiných fóbií, motivátorem většiny lidí, ať už jde o strach z nepřátel, strach ze stáří, ze smrti nebo třeba z odmítnutí. Pokud se díváme právě z tohohle úhlu pohledu, je svět, ve kterém žijeme, nebezpečný, plný pastí a hrozeb na každém rohu. Strach s velkou oblibou používaly a používají totalitní a represivní režimy. Ne náhodně.
Porozumějte strachu
Abychom se se strachem dokázali “vypořádat”, tedy ho zpracovat, je potřeba mu porozumět. O co vlastně jde, proč tu je. Základní vlastností strachu je, že dokáže bujet a nabývat nových forem stejně neomezeně, jako lidská fantazie. Když se na nějaký strach zaměříme, začne ho přiživovat nekonečná řada děsivých událostí, které se ve světě i kolem nás dějí. Stává se tak snadno posedlostí a bere na sebe nejrůznější podoby. Například děs ze ztráty vztahu vede k žárlivosti a chronickému doprovodnému stresu. Samotný strach může snadno přerůst v paranoiu nebo vytvářet neurotické obranné mechanismy. Je velmi nakažlivý a tak může velice jednoduše ovládnout i celou společnost. Toho jsme svědkem poslední rok v souvislosti s COVIDem.
V čem nám strach škodí
Jednou ze škodlivých vlastností či schopností strachu je to, že nám brání v růstu osobnosti a doslova ho utlumuje. Dokázat se přes něj přenést vyžaduje určitou energii a často i pomoc druhých. Lidé, kteří se bojí, samovolně vyhledávají silné vůdce, kteří je z otroctví strachu vyvedou. Domnívají se totiž, že tito vůdcové již strach překonali.
Strach je pouhou emocí. Ale pokud se z něj stane převládající životní styl, srazí vás k zemi. Může na jedné straně životu sloužit jako praktická obezřetnost, ale pokud je iracionální, máte závažný psychologický problém. Jsou jisté strachy, které společnost považuje za normální jako zamykání dveří, péče o zdraví nebo správná výživa. A stojí na nich také celý finanční systém. Téma strachu neustále rozebírají a živí média a veřejné sdělovací prostředky, a tak na nás v podstatě atakuje kdykoli a kdekoli.
Strach a evoluce
Proč je tu vůbec strach? Z evolučního hlediska vznikl strach jako nezbytná podmínka pro přežití zvířat. U člověka se díky jeho rozumovým schopnostem promítl i do pojmů, výrazů a abstrakcí. Přidala se také schopnost analyzovat, uvažovat o vnímání času a vytvářet si představu budoucnosti, to všechno umožnilo nekonečné množství reálných i pouze fantazijních budoucích situací, z nichž můžeme mít strach. A díky naší báječné a bezmezné představivosti můžeme řešit nové a nové obavy z čehokoli.
Zatímco vina, stud a lítost představují minulost, strach vychází z očekávání zaměřeného do budoucnosti – tedy co se stane. Člověk má tedy strach již v sobě zakořeněný a může ho dokonce rozvinout i ve strach ze strachu samotného a z jeho projevů v psychice a těle. Z evolučního hlediska má člověk strach už od narození (novorozenec má strach z pádu nebo ze ztráty matky). Další strachy nás provází celým životem a končí u strachu ze smrti a z neznáma.
Jak se vyrovnat se strachem
Vylaďte se vírou, říká věda
Vědecká literatura říká, že pokud se náboženskou nebo duchovní cestou “vyladíme” na víru, může celková hladina strachu poklesnout. Duchovní energie posune mozkové funkce směrem k poklidnějšímu fungování, stresové hormony jsou nahrazené endorfiny, serotoninem a dalšími neurotransmitery.
Překročte úroveň strachu
U zpracování negativních pocitů se postupuje podobně jako u léčení ostatních negativních postojů a stavů. Provádí se tak, že se strachům umožní vystoupit na povrch, aniž bychom jim vzdorovali, a jak se emocionální energie zvedá, vzdáváme se jí.
Metoda dotazování
Jednou z účinných metod je kladení otázky: A co potom? Během tohoto procesu vezmeme strach a podvolíme se následkům, k jakým by došlo, kdyby se naše obavy naplnily. Pro příklad:
- “Obávám se, že přijdu o práci…”
- “A co potom?”
- “Nebudu mít peníze.”
- “A co potom?”
- “Vyhodí mě z bytu” (“Přijdu o bydlení”)
- “A co potom?”
- “Budu bezdomovec.”
- “A co potom?”
- “Mohl bych umřít hlady.”
- “A co potom?”
- “Onemocním a umřu.” …
Postupně se u každé odpovědi podvolujeme každému možnému následku. Nakonec skončíme před posledním strachem z fyzické smrti. Zajímavostí je, že zážitek z blízké smrti likviduje strach z ní. Je třeba zdůraznit, že téměř všechny sociální, psychologické i fyzické druhy strachu jsou pouze podvědomou verzí strachu ze smrti, ze kterého také všechny pramení.
Psychiatr David R. Hawkins ve svých knihách potvrdil, že když člověk přijme smrt, podvolí se tím vyššímu principu, čímž jádro strachu odpadne. Podle něj klid může přijít jako důsledek podvolení se nevyhnutelnostem života.
Veškerý strach je produktem ega
Podle Hawkinse jde o fázi vývoje plynoucí z tělesnosti. Šíří se v člověku, který vzdoruje životu, a ustupuje tehdy, když jej přijmeme. Tomu může pomoci, když se na strach podíváme jako na něco pozitivního. Mnohdy vnímáme strach bez obsahu – tedy ze strachu. Je to dáno tím, že je sám o sobě nepříjemným prožitkem, který vyvolává nepříjemné fyziologické a emocionální reakce. Když strach zpracováváme, nesmíme proto nikdy odporovat jeho tělesným projevům. Tím je přijímáme a ony samy ustupují (sevření žaludku, třes ve svalech, pocení nebo zrychlený tep).
Zapamatujte si
- V praxi se k překonání strachu úspěšně používá hypnóza. Je možné se také naučit autohypnózu a praktikovat ji sami na sobě.
- Strachy je možné přeměnit na rozumné předvídání a posuzování života. Člověk se pak neuchyluje k prožívání emoce strachu.
- Pozor! Někdy může na vzrušení ze strachu a následného dramatu vzniknout návyk.
- Pokud chcete odstranit strach, je nutné si podmanit představy, které mají původ v dětství, kdy jsme ještě neměli rozvinutou schopnost rozlišovat mezi realitou a fantazií. Kdy do naší představivosti pronikaly obrazy plné emocí, které nám naháněly strach a které jsme nedokázaly úplně ovládat. Už samotné dětské pohádky a kreslené filmy obsahují děsivé podněty a příšery, které bývají častou příčinou, že se děti bojí. Výzkumy mozku prokázaly, že mozek dítěte neumí odlišit násilí v televizi od násilí skutečného. A tak zatímco si dospělí při hororu mohou zpracovat své strachy z bezpečné vzdálenosti pouhého diváka, u dětí na tohle pozor.
Následky některých strachů
- Bojácnost omezuje rozvoj schopnosti přizpůsobit se.
- Strach ze selhání vede k vytváření zábran a brzdí vývoj sebedůvěry v přítomnosti dalších lidí.
- Strach z nepřijetí vede člověka ke stažení se do sebe, rezervovanosti a citovému strádání.
- Potlačený strach se projevuje jako zdánlivý protiklad – neohrožená frajeřina a riskantní chování. To je druhý extrém.
Pokud se máme v životě cítit dobře a vyrovnaně, je třeba iracionální strachy překonávat.
