Že byla Kuba tropickým rájem, to možná platilo před tím, než tu roku 1492 zakotvil Kryštof Kolumbus. Od těch časů toho nemá, kromě vynikajícího rumu a doutníků, co nabídnout. A kvůli vývozním embargům se za vlády Fidela Castra staly jediným vývozním artiklem ostrova socialistické revoluce do Latinské a Jižní Ameriky. Přesto nemohli Havaně v USA přijít na chuť a úporně řešili, jak tenhle ostrov vymazat z mapy. Problémem zůstávalo, jak přesvědčit 207 milionů Američanů (v roce 1970), že je necelých 8 milionů komunismem naprosto zbídačelých peonů z plantáží ohrožuje na existenci. Ano, konspirace o amerických tajných službách jsou více než často pravdivé.
To musí zabrat: zaútočíme sami na sebe
A tak pod taktovkou Pentagonu a CIA vznikla operace Northwoods. Fingované útoky domnělých kubánských partyzánů na Spojené státy americké. Co bylo ve scénáři? Přímo na území USA mělo docházet k sabotážím, vyhazování mostů, sloupů vysokého napětí, k útokům na uhelné i vodní elektrárny, tak aby to vypadalo, že za tím stojí vousatý Fidel. Znáte to, letáky ve španělštině a azbuce, tajné sklady zbraní, vysílání vysílačky s propagandou. Plán své naplnění nedošel, Kuba se zvládla dost kompromitovat sama. Ale plán v archivu přečkal.
Tristní na tom je, že CIA považovala za nezbytné i milionové škody a ztráty několika stovek amerických civilistů, aby případnou vojenskou intervenci na Kubu ospravedlnila. Není to konspirace, ale realita. Trapné na tom je, že u většiny podobných nezbytných „intervencí“, od Grenady přes Kuvajt až po Afghánistán a Irák, dohledáte stopy tohoto prapůvodního „false flag“ scénáře. Což vám na klidu nepřidá. Ještě štěstí, že v zemi svobody bdí nezávislá média a zvědaví investigativní novináři do všeho strkají noc. Což mimochodem CIA poprvé elegantně vyřešila operací Mockinbird.
Tisk je buď koupený nebo čeká na prodej
Akce dostala zelenou v 50. letech a nejvtipnější na ní je, že nejspíš nikdy nebyla ukončena. Jen běží pod jiným jménem, ale stejným vedením. O co šlo? Řekněme, že stovky, možná tisíce amerických novinářů a zahraničních dopisovatelů z respektovaných žurnálů a deníků, mají perfektní vazby na okolní země. Využít je tedy pro takříkajíc vlasteneckou špionáž je nasnadě, a většina oslovených novinářů se tomu nebránila. Háček byl v tom, že jakmile se už jednou ocitli tihle nezávislí na výplatní pásce CIA, stali se vydíratelnými.
Americká Ústřední zpravodajská služba dokázala do roku 1977 spolehlivě nabourat 300 redakcí a koupila si nejméně 400 redaktorů. Tím přímo i nepřímo kontrolovala to, o čem se kdy a kde bude psát. A vzhledem k tomu, že FBI už od 50. let kontrolovala i Hollywood a jeho studia? Konspirace o tom, že nemůžete v zásadě věřit ničemu, co tu běží v televizi nebo se píše v novinách, tak získala dost konkrétní obrysy. The Times, New York Post, Washington Post, Life – deníky a žurnály, které jsou dnes tak krásně progresivní, měla CIA pod kontrolou dobře 30 let. Myslíte si, že je to dnes jiné?
Oponenti režimu pod kontrolou
Ještě štěstí, že si pořád ve Státech můžete říkat, co chcete! Je to vaše nezadatelné právo. Jasně, dnes už to samozřejmě neplatí, a cokoliv od n-slov, zmínkách o Trumpovi, nařčení ze sexismu, kolonialismu či rasismu tu z vás automaticky udělá vyvrhele společnosti. Ale řekněme, že v 70. letech se na kartu svobody projevu ještě dost hrálo. Jenže vláda si už tehdy dávala zatraceně pozor na ty, kterým bylo veřejně nasloucháno. Spisovatel Ernest Hemingway, boxer Muhammad Ali, boučkařský hippík John Lennon.
Ti všichni se stali „předměty zájmu“ programu COINTELPRO. Akci, (z)řízené FBI v roce 1956 a dodnes pravděpodobně neukončené. O co šlo? Cíleně hledat špínu na takové podezřelé živly, které se třeba angažují v nejrůznějších levicových hnutích nebo se vyžívají v lidskoprávním aktivismu, a tím podrývají moc státu. A tuto nastřádanou špínu pak, když pohár trpělivosti přeteče, pak příhodně (s pomocí spřátelených novinářů) uvolnit do éteru. A tím zkompromitovat, znemožnit, společensky zničit ony nepohodlné. A když se špíny náhodou nedostává?
Zmizí člověk, zmizí problém
Je třeba nějakou vymyslet, zajistit, podstrčit. A pak zastrašovat, vydírat. Že to je nechutné? Ve složkách FBI bylo 2000 vysoce prioritních cílů a kolem 10 000 sekundárních. Repertoár? Vše od nezaplacených pokut za parkování, od odhalených fotek s milenkami, homosexuální storky z motelů, zdrogování. A v rámci akce Z i návrh konečné likvidace, inscenované sebevraždy, „nehody“ nebo vraždy. Paranoidní konspirace o tom, že „po vás jde vláda a chce se vás zbavit“ má tedy hodně reálný základ. A tohle všechno není totalitní Sovětský svaz/Rusko, ale USA.
Jasně, celý ten výčet trochu připomíná pětiminutovku nenávisti, zacílenou proti Spojeným státům americkým. A bylo by dost naivní si myslet, že by si podobně nepočínaly a nepočínají i jiné země na světě. Špinavý boj proti disentu probíhá (všemi prostředky) všude. Blbé je, že někdy vás do disentu klasifikuje i to, že máte jiný než oficiální většinou přijímaný názor.
