Jakmile někde vypukne nějaký konflikt, hledá zbylý svět oporu v západní baště svobody. Jenže Spojené státy a jejich historie nejsou úplně bez poskvrnky. Obskurní rudý skanzen Korejské lidově demokratické republiky nám už nejednou posloužil za terč vtipů, ale musí se nechat, že jejich nenávist vůči Americe a všemu západnímu je víc než jen předstíranou pózou. Mají k ní vcelku oprávněný důvod. Konflikt, do kterého se pustili 25. června 1950, totiž rozhodně nešel podle plánu. Nikomu. Vrchní velitel armády USA, Douglas MacArthur, tehdy zvažoval dvě varianty. Plán na svržení šedesátky atomovek byl tou první z nich. Druhou, realizovanou, bylo plošné bombardování. Co nám v seriálu M.A.S.H. neukázali?
Severokorejci mají k nenávisti důvod
To, že americké nálety zničily 85 % existujících budov v celé KLDR, a zahubily 20 % místní populace. Hned 99,3 % svržených bomb a 32 000 tun napalmu vybuchlo „jinde, než nejspíš mělo“, a dopadlo na civilní cíle. Bombardování ustalo v roce 1952, protože – to je naprosto neuvěřitelná fráze – na území Severní Koreje už nezůstaly žádné cíle k destrukci. Korejská válka je dodnes neuzavřenou záležitostí, zlo totiž plodí jen další zlo. A rozhodně se nedá popřít, že to Američané tenkrát opravdu netrefili. Spojené státy se jen o fous vyzuly z obvinění z válečných zločinů.
Guatemala dostala banán
Heslo „Vést stát jako firmu“ u nás během předpředminulých voleb zlidovělo, ale k dokonalosti ho mnohem dřív dotáhli v Guatemale. Jediný pořádný byznys tu dělala společnost United Fruit (UF), a ne nadarmo se tehdejšímu státečku přezdívalo banánová republika. Vtip byl v tom, že UF tehdy vlastnila 42 % veškeré půdy, většinu silnic, veškeré infrastruktury. A přitom byla ze své podstaty americkou korporací. Takže když se místní konečně pořádně naštvali, a chtěli si vzít aspoň to, co bylo pořád ještě jejich, zasáhla k ochraně ekonomických zájmů americká armáda. Sehrála dezinformační frašku, provedla invazi, dosadila vlastním obchodům vstřícnou loutkovou vládu dřív, než byste řekli Chiquita. Skoro jako přes kopírák pak vypadala americká intervence v Dominikánské republice.
Tak vám se zachtělo demokracie?
Tady po dlouhých 31 let vládl diktátor Rafael Trujillo, jehož jediným charakterovým kladem bylo, že šel ve všem na ruku Washingtonu. To, že během své represivní éry nechal umučit na 50 000 politických oponentů, byl jen vedlejší produkt plodné spolupráce. Když v roce 1961 při atentátu konečně umírá, otevírá se tu cesta k demokracii a volbám. V nichž zvítězí kandidát liberální, ale vůči USA (kvůli nedávné podpoře zesnulého diktátora) dost nenakloněný. Vzájemné neshody proto Spojené státy řeší vysláním 22 000 mariňáků, aby více podpořili vzájemný dialog. Výsledkem je občanská válka. Američtí vojáci jdou na Dominikánu oficiálně bojovat s komunismem, ale jak se ukáže, ten tu nikdy ve hře nebyl. Místní chtěli svobodu. Dostali dalšího proamerického diktátora.
Fraška ve znamení kondora
To by tak hrálo, aby na jihu Ameriky zapustili levičáci kořeny! Jihoamerický kontinent je možná plný samostatných a nezávislých států, ale vláda USA tu od roku 1968 (a intenzivněji pak od roku 1975) dost nevybíravě podporovala svou vlastní protikomunistickou politiku. Kdo jim k tomu dal právo? Byla to jejich sféra vlivu, to dá rozum. Proto se prostřednictvím své agentury CIA postará o dosazení sice poněkud šílených, ale zato příhodně protisocialistických diktátorů. Do Brazílie, Argentiny, Bolívie, Chile, Paraguaye. A rozjede tzv. Operaci Condor. O co jde? Systematickou likvidaci politické levice. Jakmile někdo zkouší něco s odbory, rudou vlajkou nebo četbou Kapitálu od Marxe, šup s ním do bunkru.
Američané ze svých daní platili ty nejrepresivnější složky cizích státních tajných policií, polovojenských jednotek, najatých mučitelů a vrahů, atentátníků. Postarali se o dodávání zbraní a technologie, výslechového know-how, únosů, znásilňování i návodů na likvidaci těch, které diktátoři ve shodě s USA považovali za nepřátele pravicového státu. Výsledkem třicetileté Operace Kondor je 60-80 000 mrtvých/zavražděných, kolem 50 000 „zmizelých“ a statisíce vězněných v celé Jižní Americe. Ne, tady dodnes na vývoz demokracie z Washingtonu nevzpomínají dobře.
Nejen Spojené státy, ale i další velmoci nemají čisté svědomí. Kdo má na rukou krev?
zdroj: Vox, Washington Post, Harward Business Review, The New York Times, The Guardian, Jacobin
