Touha může být hnacím motorem i cestou do pekla. Jaká je její odvrácená strana?

Touha má dvě strany. Může člověka tížit jako stesk, nebo být důležitým motivem našeho jednání. Pocit touhy je silný a reflektovaný nenaplněný vztah k něčemu, co by si člověk přál, obzvlášť v případě, kdy je to, po čem toužíme, vzdálené, neurčité a naděje na splnění je poměrně malá. Jak ve své knize Vzestup po úrovních vědomí popisuje David R. Hawkins, touha se může snadno plést s potřebou. Od té se ovšem liší stálostí a vzdáleností předmětu. Pak je tu ještě přání. Rozdíl mezi touhou a přáním je v míře naléhavosti. V čem všem nám touha zasahuje pozitivně i negativně do života a jak z toho vytěžit maximum?

Historie a vývoj touhy v dějinách

Prapočátky našeho toužení a chtění sahají až k prvotním formám života, které neměly vnitřní zdroje energie, a tak ji musely vyhledávat vně sebe metodou pokusu a omylu. Chtění a potřeby tedy souvisejí se strachem o přežití. U člověka se touha dále vyvinula. Začaly se dokonce kombinovat se společenskými projevy a abstrakcemi. Proto z nich vzniklo nutkavé shánění, kvůli kterému se někteří z nás uchýlí až k velmi riskantnímu chování. Podle Hawkinse právě tady hrozí další riziko. Neboť v případě, že selžou mechanismy vnitřního uspokojení, vznikne v člověku zdání, že nikdy nemá dost. Z touhy se pak stane životní styl nekonečného získávání.

V čem je touha přínosná

Touha, chcete-li konstruktivní, přináší příjemné uspokojení z naplnění toho, pro co jsme se rozhodli. Nejprve o něčem uvažujeme, pak učiníme rozhodnutí, a to má vliv na celkovou úroveň našeho vědomí. Naopak odvrácenou stranou touhy je její nutkavost, která nás může přivést k neukojitelnému dychtění a choutkám. Pokud se k tomuto stavu přidá ještě emoce, vzniká v nás dojem, že neustále něco potřebujeme. Pak se stává, že se v životě stále za něčím honíme. To zná jistě mnoho z nás. Podstatnější ovšem je, že při této honbě navíc vzniká pocit obavy, jestli se nám podaří získat něco dalšího „zvenčí“. Tímto stavem v nás roste strach ze ztráty. To popisuje kromě Hawkinse i celá řada světově uznávaných psychologů a psychiatrů.

Frustrace, závist a žárlivost

Dnešním tématem jsou odvrácené stránky touhy. Ty další totiž vznikají z pocitu vnitřního nedostatku. Honba za naplněním se ve společnosti projevuje jako nutkavá touha po symbolech důležitosti, prestiže, postavení, pozornosti nebo popularity. Tento stav nás přivádí k soupeření, hledání nějakého zařazení (statutu), šplhání po společenském žebříčku a dychtění po majetku, které je nekonečné, nenasytné. Peníze samotné se stávají cílem, nikoli však prostředkem.

Kořeny hledejte v dětství

Pokud se jedná o touhu někým být, jde o snahu o nějakou zvláštnost, nějaké vybočení, touhu po nadřazenosti. Takový člověk se žene doslova za vším, co naplnění této touhy symbolizuje. Jaká je vaše sebereflexe? Poznáváte se nebo ne? Někteří lidé se dokonce vrhají až do rizikového chování, aby si vysloužili pozornost druhých nebo médií. Odkud pramení tato touha? Psychologie popisuje, že většinou se rodí už v dětství, kdy dochází k rivalitě sourozenců nebo soupeření jedince s kamarády na základní škole. Je to logické, neboť je odměněn ten, kdo soutěžil a kdo dosáhl úspěchu. Typickým extrémním příkladem jsou v tomto případě vrahové známých osobností, jejichž motivací k onomu činu je touha být někým nebo být vidět. Vzpomínáte na vraha Johna Lennona?

Co s tím?

O touze a jejím vlivu na naše chování se dají psát celé romány. Co ale s přehnaným toužením dělat? Jde o problém vnitřní, nikoli vnější, a proto snažit se vyřešit nutkavé chtění silou vůle zpravidla vyjde úplně vniveč. Stejně tak situaci neřeší ani uspokojování nikdy nekončících tužeb, protože tohle naše chování přináší úlevu jen dočasně. Dnes už se ví, že ty nejdestruktivnější formy nutkavého chování se nejlépe léčí v programech, které pracují s vírou v něco, co nás přesahuje. Proč se k těmto programům neradi obracíme? Protože nejsme ochotni se vzdát odporu, který vychází z jádra našeho ega. Jak popisuje David R. Hawkins, pro ego je totiž „vzdání se“ něčím naprosto nemyslitelným a ponižujícím. Vzdá se teprve tehdy, když už bolest způsobená poruchou začne být pro nás nesnesitelná.

Techniky k odstranění chtění

Pokud u vás nutkavé chtění není patologické, existuje několik technik, které fungují. Jednu z nich popisuje i Hawkins ve své knize. Metoda: „A co potom?“ spočívá v dotazování sebe sama, co se stane, když to, po čem toužíme, nedostaneme. Tím se zbavujeme podvědomě našich nevědomých strachů, zpravidla docházíme k poznání, že jediným strachem je strach ze smrti. I ten lze ovšem přijmout a rozpustit. Platí také, že čím výše vyvinuté vědomí máme, tím méně na nás doléhají potřeby a touhy. Chtění postupně mizí a nahrazuje ho spokojenost, která ovšem nepramení z toho, co máme, ale z uvědomění si „zdroje naší existence“, který nezávisí na ničem vnějším ani na umělém ovlivňování mechanismů v mozku. Takoví lidé mohou žít v radosti z prožívané vnitřní svobody.

Zdroj:

  • Evoluce touhy: Strategie sexuálního chování – David M. Buss
  • Vzestup po úrovních vědomí – Dr. David R. Hawkins

Podobné články

Nejoblíbenější

Válka o Falklandy: 40 let po konfliktu je „speciální operace“ na ostrovech stále nezacelená rána

Vždy během května jsou Las Malvinas v Argentině v centru pozornosti. Válka o Falklandy je pro spoustu místních stále živým tématem.

Obnovitelné zdroje energie: je možné jimi ze 100 % zásobovat Zemi?

Nenaplnitelná utopie nebo budoucnost přežití lidstva? Mohou naší planetu ze 100 % zásobovat pouze obnovitelné zdroje energie?

Londýnská mapa veřejných toalet? Skrytý průvodce pro gaye

Nenápadný průvodce po veřejných toaletách města navedl "uvědomělého" čtenáře na ta správná diskrétní místa pro náhodnou schůzku.