Ročně je na světě vyrobeno kolem 6,5 bilionu kusů cigaret. Zhruba 18 miliard každý den. To je víc, než kolik má v trezoru zlaťáků Strýček Skrblík. A zrovna tak výnosný je to byznys. Tedy aspoň do momentu, než nepřijde nějaká krize. Jenže zrovna přesně ta se v mezidobí 2008-2009 zahlásila i na čínském národním trhu. Jak se k tomu Čína postavila?
Miliony hřebíčků do rakve
Čína, země s největším počtem obyvatel a současně největším počtem kuřáků na světě (odhadem 350 milionů), tehdy mohla začít dělat něco pro zdraví svých obyvatel. Nabídnout jim smysluplnou alternativu, možná něco jako nekouření. Protože – i když sami vytáhnete čtyřicítku bez filtru za den – dobře víte, že si přispíváte na vlastní rakovinu a neprospíváte si. Byť je to vaše vlastní volba. A těch kuřáků zajde na rakovinu ročně v Číně rovný milion.
Jenže strana a vláda z Pekingu to tehdy pojala poněkud odlišně. Rozhodla se udržet ekonomiku na prvním místě, před zdravím obyvatel. Protože se 42 % světové produkce cigaret odehrává v Číně a vývoz strmě klesal, bylo zapotřebí učinit patřičně radikální opatření. Zavedení povinného kouření. Cože?
Oficiální vládní nařízení ukládalo 10 milionům státních úředníků za povinnost nekouřit jiné cigarety, než čínské výroby. Protože vlast je potřebuje.
Kdo nekouří s námi, kouří proti nám!
V socialistickém ráji bonzáků a práskačů to šlo tak daleko, že si kolegové z kanceláří navzájem kontrolovali popelníky, zda v nich někdo nemá cíga nečínské produkce. Pokud jste se dopustili přečinu, mohli jste dostat rovnou padáka ze zaměstnání.
Aby toho nebylo málo, jednotlivá oddělení státní správy, od finančního úřadu pro údržbu pořádku a zeleně, spolu začaly „se zápalem sobě vlastním“ soutěžit, kdo toho vyhulí víc. Samozřejmě, vše s patřičnou podporou z nejvyšších míst.
Tabáčnická provincie Chu-pej se přece nenechá zahanbit kuřáky ze severu. Kouřit musí všichni! Odbor státní správy, který nezvládne vykouřit 400 kartonů za týden, nedostane příští rok ani jüan z rozpočtu navíc. A tak podobně. Bylo to velmi veselé období. Zvláště pro čínské výrobce cigaret, kteří na téhle formě podpory podnikání neprodělali.
Tak na zdraví…
O tom, jak moc je vlastně Čína špatná nebo dobrá, jak moc jede na vlně komunismu nebo kapitalismu, jak dalece svévolně nakládá s právy svých občanů, byly už popsány stohy papíru. Tahle polo-zapomenutá kuřácká story by ale zapadnout neměla. Dobře ilustruje, že když to Čína a její ekonomika potřebuje, na prioritu zdraví svých obyvatel nikdy hledět nebude.
