V každodenním shonu většinou nemyslíme na to, co přijde, až jednou definitivně natáhneme bačkory. Ale k zahození to není. Hloubavě metafyzické debaty o tom, co přijde před smrtí, teď stranou: po vašem funuse, okázalém i skromném, zasednou blízcí nad vaší pozůstalostí. No a to je jeden z posledních momentů, kdy jim můžete svou předchozí přípravou trochu pomoci.
Ukliďte po sobě
Nikdo nechce na svého milého dědečka vzpomínat jako na úchyla, který si ujížděl na drsném péčku a v suterénu měl BDSM mučírnu. První rada tedy zní: ukliďte po sobě to, co nechcete, aby uklízeli jiní. Kalhotky a podvazky striptérek v nočním stolku osmdesátiletého nebožtíka prostě vyvolávají otázky, na které nikdo z blízkých nechce znát odpověď. Totéž platí pro veškerou historii prohlížečů.
Součástí nemilé digitální pozůstalosti jsou dnes účty na sociálních sítích. Asi nestojíte o to, aby vám zapomnětliví příbuzní posílali veselá přání k narozeninám i poté, co už tu nebudete. Stejně jako by se jim ze záhrobí neměl ozývat váš profil s tím, jak dlouho se už znáte. Zrušte, co se zrušit dá. Vytvořte seznam přístupů a hesel, zahrňte ho k osobním dokumentům. Urovnejte své věci, zbavte se zbytečností, vyhoďte krámy.
Pěkně na jednu hromádku
Život člověka se vejde do kufříku. Je to smutné, ale je to tak. Nájemní smlouvy, rodný list – ke kterému brzy přibude úmrtní list, kopie občanky, pasu, zaměstnanecké a záruční listy. To všechno by mělo být hezky pohromadě, aby to nikdo nemusel hledat. Pokud trpíte lehkou paranoiou, zkuste veškerou dokumentaci cirka dvakrát namnožit. Něco nechejte v bezpečnostní schránce u advokáta, něco v bance. To jen aby někdo nemohl dodatečně manipulovat vaší identitou.
Dejte dohromady seznam kontaktů, e-mailů, telefonních čísel, vizitek. Všech lidí, na které máte kontakt jen vy. Třeba se budou hodit. Rodinné recepty a kuchařky? Teď už se nevyplatí dělat s nimi tajnosti. Deník? Záleží, jak moc osobní je. Ale může být cenou vzpomínkou.
Vypořádat majetečky
Bankovní účty a hesla, dispoziční práva k účtům, mapy k pokladům a truhlicím se zlatem. Anebo trezor s úplatky, kompro-materiály na místní politiky, štosy dlužních úpisů. Věci, které jste schovávali, a vaši blízcí by z nich mohli mít profit: postarejte se o to, aby k nim dorazily. Zvlášť, když je bude hledat ještě někdo jiný. To samé platí, i pokud někomu dlužíte – kolik, na základě čeho, smlouvy. To vše se před smrtí hodí.
Vytvořte neprůstřelnou závěť. Proberte s advokátem všechny varianty a možnosti budoucích situací. Není hezké, když se smuteční hosté slétnou jako supi. Na nikoho nezapomeňte, ale zase rozumně. Tam, kde to jde, investujte do mládí. Třeba formou svěřeneckých fondů. Pokud podnikáte, zkuste připravit řízenou správu majetku. To samé, pokud plánujete udělat poslední ohňostroj anebo přispět na charitu.
Vytvořte živou závěť
Živá? Ten pojem v zásadě znamená dvě různé věci, ale udělejte obě. Tzv. živá závěť pružně reaguje na různé eventuality. Pokud vás například otráví manželka, nebude mít nárok na polovinu majetku. Pokud syn nenastoupí na protialkoholní léčbu, nedostane tolik, jako v první variantě.
Pokud skončíte v nevratném kómatu, můžete projevit předem ono živé přání být odpojen od přístrojů nebo darovat orgány pro transplantaci. Hodí se zmínit i nějaká specifika pohřbu. Jestli toužíte být uloženi do rodinné hrobky, zpopelněni anebo být pohřbeni se svou druhou tajnou rodinou. Kdo ví? Je fajn, když si na pohřeb našetříte ze svého.
Před smrtí natočte video
Živá závěť také znamená natočená na DVD. Jo, je to trochu americké, ale super. Doprovází totiž psanou závěť, a nikdo se pak nemůže moc hádat, že jste ji nevytvářeli při smyslech. A zrovna je to takové osobnější rozloučení, protože si můžete naposled povykládat s bližními. Už při nahrávání se můžete trochu sami smířit se svým životem.
Pokud myslíte, že na vás budou vzpomínat hezky, můžete jim výročí vaší smrti zpříjemnit. Z pošty se dají odesílat i post-datované dopisy. Takže jich nastavíte dvacet, a každý rok jim můžete poslat jeden veselý pohled z dovolené.
